Představa je to škodolibá a od samé podstaty nesprávná. Neboť čtyři z pěti milovníků Samotářů jsou lidé bez mindráků a pseudointelektuálních nároků, zato vstřícní a se smyslem pro humor. Což by k příznivému přijetí Jedné ruky mělo stačit.

Nečum na mě, nebo ti useknu ruku

Detektivní zápletka filmu Jedna ruka netleská uvádí na scénu dva muže v náklaďáku. Standa (Jiří Macháček) má divné otázky o divných kuřatech, Jan (David Matásek) naštvaně odpovídá: "Nečum na mě, nebo ti useknu ruku".

První hláška odstartovala první z linií a poodhalila jednu z vrstev filmu. Scenáristé Macháček, Ondříček a v posledních fázích literární přípravy také další herci - Ivan Trojan a Marek Taclík - jich poskládali slušnou řádku do kompaktního celku, jehož děj by bylo obtížné i nesmyslné vyprávět, ale který drží (na to, kolik jich je) až překvapivě pevně pohromadě.

Příběh se točí okolo smolaře

Stačí říct, že ústřední postava Standa je smolař, který své smůle vychází vstříc, aby se po vzoru všech "idiotů" stal odrazovou plochou pro výstižné a s lehkostí předkládané postřehy o současnosti. Ostatní jsou vlastně nositeli oněch postřehů, které zmíněná detektivní zápletka zastřešuje a táhne kupředu v příběhu, jenž v závěru získává dokonce značné napětí a vrcholí dobře vystavěnou pointou.

Jedna ruka netleská je ale především komedie. Místy černá jak bota zřízence pohřebního ústavu, místy bláznivá a chvílemi drsná až k nadsednutí. Ondříček v ní dokazuje, že je odchovancem humoru, který míval i v české veselohře místo (a úspěch) ještě dřív, než se stala téměř výhradně laskavou a vlídnou (se vší láskou a úctou k hezkým českým komediím).

Žádná one man show

Film zároveň vyvrací populární rčení že "režírovat může každý", které se stalo bezmála krédem některých zdejších opusů. Ondříček je profesionál, a je to zatraceně znát.

Platí to o brilantním výběru a vedení herců, mezi nimiž mistr, jakým je Ivan Trojan zazáří ve skvělém koncertu - režisér ale nedopustí, aby se z filmu stala one man show.

Macháček je svůj, jemu na tělo je role Standy napsaná, ale dostatek prostoru k uplatnění mají nejen ostatní herci jako Vladimír Dlouhý, David Matásek nebo báječný Jan Tříska, kterému Ondříček docela odvážně nabídl příležitost ke skvělé miniatuře, ale také zatím ve filmu méně využívané nebo neznámé tváře, mezi nimiž velký talent představuje Marek Taclík. Potěší Klára Pollertová-Trojanová a příjemně překvapí i výkony Isabely Bencové a Kristiny Lukešové.

Film je sevřený

Výbornou práci odvedl Ondříček s Michalem Lánským ve střižně, když dokázali dodržet velmi přesných 100 minut a nenechali film zvláčnět a rozpliznout. Kamera Richarda Řeřichy našla neotřelou a po svém půvabnou Prahu, a velmi vstřícná byla i k hercům. A k hudbě Jana P. Muchowa nelze než poznamenat, že je opět naprosto nezbytnou součástí filmu, která umocňuje jeho moderní podobu a dokonce účinně pomáhá zamýšlenému vyznění některých scén.

Nevídaná svoboda pro diváky

Co je ale na Jedné ruce vůbec nejlepší, je nevídaná svoboda, kterou poskytuje divákům. U tohoto filmu si totiž můžete naprosto volně vybrat, jestli ho chcete sledovat jen jako lehkou, černou a bláznivou komedii nebo jestli máte chuť nechat na sebe působit i mnohem hlubší tóny oněch postřehů o současnosti. Ty sice místy mohly (dokonce snadno!) vyznít jako protivné morality, ale tvůrci je naštěstí dokázali vždycky včas odlehčit, zpochybnit, shodit.

Je to tedy na vás, jak se na Jednu ruku budete dívat, ale osobně doporučuji druhou variantu: nebudete se bavit o nic míň a zůstane ve vás o kousek víc.

Fenomén hlášky

Jen jedna poznámka na závěr: Hlášky čili věty, které zlidověly, existují ve filmu i v literatuře odjakživa nebo nejpozději od Švejka. Kde se vzaly, tu se vzaly, lidé si je sami vybrali a ony mají dokonce takové zvláštní kouzlo, že například To chce klid Hašek nikdy nenapsal zatímco To neřeš říkají i lidé, kteří o existenci Knoflíkářů nemají ani ponětí.

Nicméně právě od knoflíkářských "nežere maso, nepozná vtip" a "neživíš, tak nepřepínej", se hlášky staly téměř povinným cvikem ve skladbě české komedie. Začínají se vyrábět a občas je herci až deklamují, aby ani ten nejhloupější divák nepřehlédl, že právě "padla". Od toho už je jen krůček k soutěžím o nejvtipnější hlášku a možná i k tomu, co David Ondříček sám nazval "zakousnutím hada do vlastního ocasu".

Jedna ruka netleská, ČR, 2003

Režie: David Ondříček, Scénář: David Ondříček, Jiří Macháček, Kamera: Richard Řeřicha, Hudba: Jan P. Muchow, Hrají: Jiří Macháček, Ivan Trojan, Marek Taclík, Vladimír Dlouhý, Jan Tříska, Klára Pollertová-Trojanová