Stal jste se manažerem skupiny Kryštof, nicméně na vašich internetových stránkách je kontakt na jakousi Martinu Böhmovou.

To je má přítelkyně Martina Poulíčková, je tam uvedena pod dívčím jménem. Chtěli jsme ze začátku uniknout útokům ze strany bulvárních deníků, které si rády na takových věcech smlsnou. Jsme teď taková domácí manažerská dvojka.

Kryštof měl v minulosti několik manažerů a fungoval. Proč jste sáhli k takové změně?

Navenek určitě fungoval, ale uvnitř to nebylo tak, jak by si kapela představovala. V naší pozici potřebujeme kreativního manažera, který dokáže kapelu „prodat“ i posunout dál. Když víte, že váš management bere spoustu peněz, dokonce víc než někteří členové kapely, je lepší volba dělat si ty věci sami. Odmítli jsme platit lidi kolem nás, kteří neodváděli práci, jakou jsme si představovali.

Myslíte si, že jste dobrý manažer?

Postavil jsem celé Rubikon Tour, pokud jde o scénu a plány. Vymyslel jsem Akustik Tour i koncert v pražské Státní opeře, který se daří realizovat, protože jsem na něj sehnal partnery, stejně jako na akustické turné. To, myslím, není špatná vizitka.

Kluci z kapely na mě delší dobu tlačili s tím, že to stejně dělám sám a management používám jen jako sekretariát. Rozhodl jsem se tedy dělat ho se svou přítelkyní, a tím kapele ušetřit spoustu peněz, které by nám pak měly umožnit produkovat některé věci na vlastní triko, aniž by nás to bolelo.

Hrajete v kapele, jste herec, natáčíte filmy, seriály, moderujete… Jste workoholik?

Práce je hodně, ale na druhou stranu je jí teď hodně doma, takže dokážu trávit spoustu času s přítelkyní, protože ubylo cestování. Pravda, trochu to tím workoholismem zavání, ale já si hodně vyčistil pracovní stůl.

Divadlo šlo trošku do pozadí a na podzim jsem odmítl natáčení tří filmů. Přednost dostala kapela. Omezili jsme koncertování a soustředíme se na novou desku, kterou bychom chtěli příští podzim natočit a na jaře 2010 vydat. Přestože jsem hudebním vzděláním amatér, k hudbě mám ze všech svých činností nejblíž.

Proč jste dal přednost právě kapele?

Po představení Richard III. v pražském Stavovském divadle jsem měl pocit, že abych ještě něco předvedl a nebyla to jen takříkajíc fabrika, musím si dát pauzu. V Richardovi III. jsem odevzdal všechno, co na pódiu umím.

Budete příští rok zase moderovat předávání hudebních cen Anděl?

Na to byste se měl zeptat prezidenta Akademie populární hudby Petra Šišky. Něco takového ale naznačoval, takže je možné, že ano. Andělé jsou jediná výjimka, kterou v moderování mám. Jinak mě to nebaví. Řada lidí mi říká, že je škaredé, když odmítám nabídky na uvádění různých akcí za spoustu peněz. Já se ale jako moderátor necítím dobře.

O prázdninách jste dokončil realizaci polského filmu Jánošík. Věci kolem natáčení se táhly a byly složité. Jak to všechno dopadlo?

Před šesti lety začala Jánošíka natáčet slovenská produkce. Realizovala ho Agnieszka Holland, polská režisérka, která mimo jiné natočila i skvělý film o prokletých básnících Úplné zatmění. Po čase se to ale stoplo, protože někam zmizelo sto miliónů korun.

Po šesti letech si vzala film na starost polská produkce a všechny nás zase dala dohromady. Jánošík ve filmu není vyložený klaďas, žádný Spiderman minulých časů. Z příběhu vyplývá, že je členem loupežnické bandy. Já hraju Chlestakova, jednoho z loupežníků, takového hrdinu druhého plánu.

Jsem zvědavý, jak film přijmou Poláci a jak Slováci. Obě země si totiž berou Jánošíka za svého. Koneckonců, pohyboval se na obou stranách hranice. První reakce od Poláků je například taková, že vůbec nechápou, proč Jánošíka hraje český herec.

Kdo Jánošíka hraje?

Honza Jiráček, který před šesti lety ještě studoval pražskou DAMU. Přiznám se, že nevím, kde je teď v angažmá. Premiéra filmu by měla být příští rok na podzim.

1. prosince vystoupíte se sborem Alfa Gospel Praises na koncertě v pražské Státní opeře. Lze to po divadelním akustickém turné chápat tak, že se vám z divadelních pódií nechce?

To se mi teda fakt nechce. Státní operu přesto budeme brát jako rozloučení s akustickou érou. Chtěli jsme také navázat na tradici vánočních koncertů, kterou u nás určití interpreti mají. Hodně nám k tomu nahrálo setkání s Alfa Gospel Praises.

V březnu si mě pozvali na svůj koncert do Zábřehu na Moravě. Předtím jsem jim poslal čtyři nahrávky, aby je zaranžovali s tím, že nejdřív je v Zábřehu vyzkoušíme, a když to půjde, mohli bychom je při tom koncertě rovnou zazpívat. Dopadlo to dobře, bylo to milé a mně přišlo líto, že to nezažila celá kapela Kryštof.

Když jsme pak plánovali další program, napadlo nás, že bychom mohli akustickou éru zakončit společným koncertem s Alfa Gospel Praises v pražské Státní opeře.