Článek
Stanovené věkové omezení (45 let) překračuje obvyklý rámec „mladých a nadějných“, a ukazuje architekturu dozrávající a zralou. Tato generace architektů vstoupila do hry v době, kdy v Berlíně končil onen opojný stavební rozmach a nastaly spíše všední, přesto výrazně zajímavé zakázky.
České ateliéry neměly možnost sledovat tak horečnou aktivitu, většinou se k velkým pražským zakázkám nedostaly.
Rozmach citlivé a promyšlené architektury
Pro představení architektury to má příznivý dopad – potkáváme se s díly, které nemusely tolik dbát na reprezentaci svého stavebníka. Zato se potkáváme s architekturou citlivější a civilnější, jež neoslňuje efektními tvary, materiály a nápadností, nýbrž poutá promyšleností. Nejde přitom jen o architekturu dvou měst, projekty i stavby jsou určeny do různých míst obou zemí.
Všechny jsou vystaveny jednotně, aby je divák mohl srovnat. Na berlínské straně třeba proměnu bunkru vzdušné obrany v obytný dům s galerií (Realarchitektur) či zimní lázně na lodi (Wilk-Salinas Architekten).
Z české strany se potkáme s osvědčenými jmény, ať jde o ateliér A69 a jeho práce ve Františkových Lázních, nebo HŠH, jejichž Arcidiecézní muzeum v Olomouci patří mezi skvosty současné české architektury
InterCity: Berlín–Praha, Galerie kritiků
Palác Adria v Praze, do 16. 11. 2008
