Hlavní obsah

Radim Labuda: Chtěl jsem konfrontovat diváka

Právo, Kateřina Farná

Po tříleté nadvládě žen převzal Cenu Jindřicha Chalupeckého slovenský výtvarník žijící v Praze Radim Labuda (1976), absolvent pražské Akademie výtvarných umění. Ve svém videoprojektu ukazuje bezbrannost mužského těla, touhu po manipulaci i komunikační bariéry. Expozice šesti finalistů CJCH je přístupná do 23. listopadu v Domě pánů z Kunštátu v Brně.

Foto: Šefr Igor, ČTK

„Erotický základ jsem chtěl posunout do civilnější polohy,“ říká laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého Radim Labuda.

Článek

Váš projekt má dvě části. V první s názvem Tihle (podtitul Společenská situace: Pět svázaných chlapů) ukazujete svázaná mužská těla na žíněnce, v druhé nazvané Ten druhý přenášíte videozáznamy z galerijní místnosti přes webkameru do světa, konkrétně do počítače jednoho chlapce na Filipínách. Jak tato koncepce vznikla?

První jsem chtěl vystavit filipínského chlapce, studenta obchodní školy, který si přivydělává erotickými službami na internetu. Když jsem si s ním před tři čtvrtě rokem vykládal poprvé, anonymně přes službu, přes niž pracuje, uvědomil jsem si, že se chová jako objekt, reaguje na příkazy, předvádí se…

Zároveň je to živý člověk. A mě zajímalo, jaké má pohnutky, jak se v těch situacích cítí. Chtěl jsem prozkoumat, co je na této perverzní rovině, kdy si můžete někoho ochočit, manipulovat s ním za peníze, vzrušujícího. Je to jakási reality show. Chtěl jsem ho dostat z pozice objektu do pozice subjektu, který bude mít svobodnou volbu výpovědi.

Jak se rozvinula tato společenská situace v druhou, bondážovou část?

Zkrátka jsem chtěl vystavit několik svázaných chlapů… Sledoval jsem souvislost mezi chlapy redukovanými na objekt a chlapcem povýšeným do polohy subjektu. On vypovídá, ale nemá zas moc o čem, ti druzí zase vypovídat nemůžou, i když by chtěli. Oni jsou ti velcí bílí chlapi, svázaní a bezmocní, on nevinný, nechápající chlapec z Filipín.

Zajímavá je bilance mezi prezentací muže jako sexuálního objektu a zároveň zneužívané oběti.

To je jedna z interpretačních linií, o kterých jsem uvažoval. Obě díla to spojuje. Nešlo mi o to vypíchnout jednu rovinu, chtěl jsem konfrontovat diváka s určitou situací. Můžete v tom najít hned několik rovin: polohu oběti, erotiky, zmocňování se pohledů…

Přitom jste se vyhnul prvoplánové erotice. I v tom je vaše dílo nečekané. Proč?

Odvádělo by to pozornost nesprávným směrem, navíc mi připadalo, že nahé tělo je spojené s performancemi sedmdesátých let, šlo mi hlavně o zkoumání společenské situace.

I proto jsem chtěl, aby ti svázaní chlapi byli oblečení v civilu. Já byl zprostředkovatelem mezi těmi, kteří tu situaci chtějí zažít, užít si ji pro slast, pro exhibicionismus, pro překonávání vlastních limitů nebo pro osobní zážitek, s tou druhou stranou – mistry bondáže.

Všichni jsou tam dobrovolně, což je základní étos bondáže a sadomasochistické erotiky: neuděláš tomu druhému to, co nechce. Má to samozřejmě erotický základ, ale chtěl jsem jej posunout do civilnější polohy.

Jak jste odvážné protagonisty našel?

Všechno to byli nakonec kamarádi, jeden byl kdysi na krátkou chvíli můj milenec. Další má rád věci pod kontrolou a zajímalo ho, jakým způsobem se může cítit, když se naplno vzdá kontroly nad svým tělem.

Byl to pro něj adrenalinový sport, snaha přeskočit laťku. Potom tam byli dva modelové, kteří se rádi ukazují. A za jednoho, který onemocněl, zaskakoval kolega finalista Ondřej Brody, který má zkušenosti s extrémními performancemi.

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám