V nejznámějším dramatickém traktátu proti hrabivosti si každý divák najde svá naučení. Kdo má rád čistou a neposkvrněnou lásku, bude určitě fandit Harpagonovu synovi a dceři, kteří proti lichvářskému otci musí prosadit vlastní pohledy na svět. A nedivil bych se, kdyby v dnešní době, která morálku uklidila ze štítu, našel četné obdivovatele Harpagon sám.

Čeští Harpagonové

Česká divadelní historie má na titulní postavu štěstí. Za všechny připomenu jen Františka Filipovského a z novějších nastudování také Lubu Skořepovou, která k letošním osmdesátinám ani za tento brilantní výkon nezískala cenu hereckých odborů Thálii. V Těšíně postavil režisér František Hromada, který z Chebu přeskočil rovnou na český "dálný východ", do čela hereckého ansámblu Karla Čepka.

Jeho Harpagon je obdařen všemi skrblickými rysy postavy. Na první poprázdninové repríze zvolil  poněkud volnější tempo, takže do správných obrátek se příběh dohrabal až po přestávce. Nicméně neutrpěl. Diváci v první půli s nešťastnými mladými lidičkami, které Harpagon trápí na jevišti, aspoň procítěněji trpěli. Pak inscenace krásně graduje až k závěrečnému všeobecnému štěstí, jako vystřiženému z Limonádového Joa. A stejně pompéznímu jako ve wagnerovských operách.

V Těšíně posílili

Těšínské divadlo o prázdninách zdárně posílilo herecké řady. S tradičními stálicemi Ondřejem Nosálkem (Valér), Liborem Olmou (sluha Čipera), Šárkou Hrabalovou (dohazovačka Frosina) nebo Veronikou Korytářovou (Mariana) tak zazářily i těšínské posily: Otakar Prajzner (Kmotr Jakub), Michal Stalmach (Kleant), Barbora Niedobová (Eliška), Jakub Šafránek (Policejní písař) a v roli rozkošně obratné služtičky Klaudýnky konzervatoristka Eva Kavanová.

Zkusím si zatipovat: Těšínský Lakomec by se mohl stát stejně úspěšným titulem jako loňský Divotvorný hrnec. Divadlo vykročilo opět nahoru.

Těšínské divadlo Český Těšín - Moliére: Lakomec., překlad E. A. Saudek, režie František Hromada, scéna Michal Hess, kostýmy Ludmila Pavlousková.