Kolik vám bylo v srpnu 1968 let a jak jste tu situaci vnímal?

Bylo mi čtyřiadvacet a podobně jako hrdina Anglických jahod, student Tomáš, který měl odjet a neodjel na jahodovou brigádu do Anglie, jsem neměl pocit, že se stalo něco strašného, že vypukla válka.

Viděl jsem sice ženské ve frontách na hrách a cukr, ale když jsme se šli s kamarádkou podívat pod libeňský most v Praze, kde stály tanky, viděl jsem na nich kluky, kteří ani netušili, kde jsou, natož proč tam jsou. Nepůsobili děsivě. Přesto jsem ani já neodjel, byť to mělo být jen na natáčení reklamy do Bulharska. Poprvé v životě jsem měl pocit, že prožívám zlomový okamžik dějin.

Atmosféra tedy byla stejně jako ve filmu spíš naštvaná než vystrašená?

Normální lidi to zaskočilo, překvapilo, ale zase tak příliš nevyděsilo, protože tehdy se jim ještě život nijak zásadně nezměnil. Ostatně reakce a odboj v podobě posměšných transparentů a písní typu Jdi domů Ivane, čeká tě Nataša, o velkém strachu nevypovídaly. Jen starší a zasvěcení asi tušili, že nejhorší teprve přijde, a že si „to obstaráme“ jako Češi sami: prověrky, postihy, vyhazovy z práce…

To se dotklo velmi citelně i mě, těsně před Srpnem jsem dělal pomocného režiséra na Jirešově filmu podle Kunderova románu Žert a pak jsem se patnáct let k samostatné práci nedostal. To žádná armáda nenařídila. Proto se mi už na scénáři Martina Šafránka líbilo, že míří víc do vlastních řad než na vojáky.

Ale aby nedošlo k omylu – neměl jsem a nemám ambici v Anglických jahodách vysvětlovat srpen 68, ale vyprávět příběh, který by se jindy odehrál také, ale jinak.

Film se odvíjí ve dvou liniích, z nichž jednu tvoří mladý pár, který si navzájem zkříží cestu s ruským vojákem – okupantem a dezertérem. Co vás na příběhu těch tří bavilo?

Tomáš a Táňa v podání studentů DAMU Ivana Luptáka a Marie Štípkové na začátku nemají nic společného, nepatří k sobě. I když odjedou na chatu – oba se sexuálními úmysly – je to nemilostný příběh. Jeden druhého v tu chvíli jen potřebují, ona je tak trochu mazaná, on trochu trouba.

:.Upoutávka na film Anglické Jahody (premiéra 13.11. 2008)Autor: Anglické jahody

Teprve střetnutí s ruským vojákem a vyhrocenou situací je sblíží. A samozřejmě mě bavil i fakt, že u Davle se skutečně točil válečný film Most u Remagenu, že tam opravdu ještě 21. srpna byly kulisy včetně německých nápisů, a že tudíž k takovému osudovému zmatení, na němž je zápletka postavena, opravdu mohlo dojít.

Velmi autenticky působí druhá linie – Tomášovi rodiče a babička. Včetně humoru, který do filmu vnášejí.

Tragédie bez humoru se nekoná. Viktor Preiss, který hraje výtečně tatínka Sinka, říká, že je to netypicky typický člověk své doby. Patří ke generaci, která odnesla válku, únor 1948 i srpen 1968 se všemi následky. Vždycky chtěl něco udělat a vždycky to odskákal a nejspíš odskáče i teď, kdy je jeho „odboj“ už jen tragikomický.

Výborná je Pavla Tomicová jako jeho dojemně ustaraná žena, na kterou v rodině nezbylo nic než fronty a plotna, od níž vysílá své záchranné akce v podobě dušeného filé. A babička Niny Divíškové! Tu jsem do scénáře dopsal, protože se mi zdálo, že rodině chybí záchytný bod. Komunistka, která měla celý život ráda Rusy – osvoboditele, teď se jí zhroutil svět a ona kritizuje doma všechny o to víc, oč je má radši.

Martin Šafránek ji v beletrizované podobě scénáře, která zároveň s filmem vychází, do rodiny Sinkových přijal.

Jak jste obsazoval ruské role, hlavně „malčika“ Lebeděva?

Alexeje Bardukova jsem „dostal na stůl“ v nabídce ruské agentury, a i když mi padl do oka na první pohled, ujistil jsem se ještě tím, že jsem si v prodejně Arbat koupil DVD se seriálem Diverzant, kde hraje výtečně hlavní roli.

Naprosto přesně odpovídá mé představě – trochu ještě dítě, trochu chlap, naivní i chytrý, ale hlavně s obrovskou touhou žít naplno, svobodně. Když vystoupil na letišti, byl jsem si stoprocentně jistý. Další dva vojáky hrají moldavští tanečníci, kteří tu studovali, a oba již mají angažmá – jeden v Plzni, druhý ve Státní opeře.

Věděl Bardukov něco o srpnu 1968?

Vše, co se vědět dá. Měl perfektně prostudované dostupné materiály, byl výborně připravený.

Co mladí čeští herci?

Je to pro ně dějepis. Ani jejich rodiče už si na to mnohdy nepamatují, spíš prarodiče. Něco znají ze školy, ale moc je to nezajímá. V přípravách viděli dokumenty, pustil jsem jim i filmy z 60. let, aby pochopili atmosféru. Nakonec vědí určitě víc než jejich vrstevníci.

Dobový film má vždycky své dobové kouzlo, jak jste ho „oblékali“?

Rekvizity jsou vesměs originály z té doby, v oblečení jsem chtěl zasáhnout delší období, protože naše postavy nechodí zrovna v tip top modelech roku 68.

Na závěr ještě otázka za všechny milovníky vaší dlouhodobé práce – seriálu Velmi křehké vztahy. Baví vás to ještě, a na jak dlouhé pokračování se mohou těšit?

Určitě se bude vysílat do konce června, dál nemohu nic slíbit. Baví mě to, protože mě pořád baví herci, s kterými točím, a protože sestry Bártovy pořád píší dobře a zajímavě. Ostatně ani sledovanost se zatím nemění.

Více se o filmu Anglické jahody dočtete ZDE