Přiznává se zároveň, že si tak na starší kolena plní dávné předsevzetí stát se spisovatelem povídek. Že jde o letitý sen, o tom svědčí jak odkazy na jeho učitelskou praxi, tak i skutečnost, že se třeba příběh Přemka Baštýře odehrává v roce 1965. A pije se přitom bylinný likér jakamarus; kdo z mladých dnes ví, co to je? A jak dobře chutná! A co prožil onen Baštýř? Jedinečný život vdovce, který nechtěl děti ožebračovat svým sklonem k alkoholu, a tak si našel fígl.

Je laskavý a chápavý pozorovatel životních paradoxů

Prozrazovat z povídky víc by znamenalo, že by člověk řekl, který zahradník je v detektivce vrahem. Svěrák je nejen laskavý a chápavý pozorovatel životních paradoxů, jak ho známe z jeho scénářů i písňových textů, ale v povídkách si dává záležet na pointě poslední věty. A miluje nadsázku, kontrast, nedorozumění, které mu nabídne vtipné, maličko nostalgické zakončení.

Starší ročníky pamatující oslavy výročí VŘSR nejen v roce 1977, o kterém vypráví povídka Ivanka a Lenin, si s ním připomenou tupost stranických aparátčíků. Tehdejším strážcům jediné svaté víry přišel kacířský nejenom verš básně Josefa Hory Ivan a Lenin. A což pak, když „normotvorné“ Rudé právo otisklo tuto svatokrádežnou báseň v původním, okresním kulturním znalcem nezcenzurovaném znění!

Svěrák je mistr jazyka

Svěrák je mistr jazyka. Parný letní vzduch v kabině řidičovy avie byl, „jako by noc měla horečku“. A odpoledne „asfalt mlaskal, jak se lepil na pneumatiky“. Má lidi rád, a tak by jim rád odpustil drobné i větší prohřešky.

Jenže literatura žije dál svým životem, a tak si čtenář musí chtě nechtě položit otázku, jestli je dobré prozrazovat nevěru za každou cenu, když tím člověk zasáhne kohosi blízkého, nevinného. Ale v tom to je, krása povídky, která nejen potěší, ale přivede k zamyšlení, jak to vlastně na světě chodí. A co je správné a nesprávné i jestli je na světě nějaká spravedlnost.

Zdeněk Svěrák: Povídky
Fragment, ilustrace Jaroslav Weigel,
196 stran, 249 Kč