Anglické jahody nejsou jen příběhem mladého páru, jehož životní plány převrátily tanky, ale také příběhem věčně ustaraných maminek a otců (a sarkastických babiček, které ještě stále věří v budovatelské bláboly z padesátých let), příběhem třináctiletého kluka, který za hloupou hru v době okupace doplatí životem, a ruského vojáka, který recituje Jesenina a naivně plánuje, že sám a bez prostředků uteče z Československa do vysněného Německa.

V rozehrávání příběhu do mnoha směrů je jeden ze zádrhelů filmu, který je až příliš dlouhý, rozvleklý a má moc hlavních postav. Neškodilo by mu také více pohybu, divák z něj nezíská pocit, že se v roce 1968 dělo něco dramatického. Místo natáčení vypjatých scén z centra Prahy použil režisér černobílé dokumentární záběry, které nepůsobí jako součást děje, ale spíše jako jiný film. Že to udělal z finančních důvodů, je v českých poměrech pochopitelné, ale to nic nemění na tom, že nefungují a film připomíná levný televizní projekt.

Dobrou práci odvedli přesvědčiví herci, vedle představitelů ústřední mladé dvojice (pubertálně cynický Ivan Lupták a Marie Štípková) vynikají zejména otec (Viktor Preiss), matka (Pavla Tomicová) a babička (Nina Divíšková).

Charizmatický Preiss

Charizmatický Preiss vykreslil svou smutnou postavu skvěle. Není typický hospodský žvanil, ani cynik, jenže jeho snahy vždy končí tragicky. Hrdý odchovanec baťovského kapitalismu za války sice odvážně pracoval proti Němcům, ale už zestárnul a ztratil síly pod vlivem nových okolností i neustálých jedovatých připomínek matky-komunistky.

"V kriminále už jsi byl dvakrát, to na jeden život stačí," varuje ho manželka před psaním letáků proti Rusům. Otec nervózně pochoduje po kuchyni a tragikomicky stylizuje své prohlášení (manželka vtipně poradí, že stačí vzít text z okupace a vyměnit "německou bestii" za "sovětskou bestii"), které se ke čtenářům nikdy nedostane.

Když totiž se svým kamarádem množí text v budově Národního výboru, přijedou "příslušníci", se shovívavým úsměvem letáky roztrhají, tatíka opijou borovičkou a ještě dopraví domů k manželce. (Obsazení role komunistického fízla Vladimírem Brabcem, který hrál majora Zemana, je podivným žertem).

Ironické slovní výměny mezi Preissem, Divíškovou a Tomicovou patří k tomu nejlepšímu, co film nabízí. Doslova cítíte, jak rodině tečou nervy a roztomilá maminka pak politickou debatu často uzavře věcným "tak ti podusím filé". Hořko-komickým pojetím velkých dějin Anglické jahody částečně připomenou Pelíšky, ty ovšem byly o dost zábavnější.