V krakovské katedrále na Wawelu dodnes visí gotický kříž, u kterého se dlouhé hodiny modlila polská královna Jadwiga, aby jí dal bůh znamení, zda se má provdat z lásky, nebo si vzít syna litevského knížete Jagielly. Zvítězil politický pragmatismus a na polský trůn vstoupil Vladislav II Jagiello, který založil královskou dynastii Jagellonců, vládnoucí pak i v Čechách, na Moravě, na Slovensku a v Maďarsku. Polsko se s Litvou spojilo na několik dlouhých století v personální unii a soustátí mělo i dvě hlavní města: polský Krakov a litevský Vilnius.

"Státní poklad“ bývalé polsko-litevské unie byl tajně ukryt na počátku druhé světové války. Až v březnu 1985 při opravě katedrály byl u oltáře Jana Nepomuckého objeven zazděný výklenek s dlouho hledanými poklady. V katalogu výstavy píše historička umění Gitana Zujiené, že Litevci měli strach, že poklad bude odvezen do Moskvy: proto byl převezen do vilniuského muzea, jeho objev nebyl nijak popularizován a zlaté a stříbrné skvosty byly uzavřeny do trezoru jen pro bádání vědců.

Teprve v roce 1998 poklad po šedesáti letech uviděla i veřejnost. Nyní je jeho velká část půjčena do Polska. Představuje četná zlatnická díla z doby pozdní gotiky, baroka i 19. Století. Jejich autory byli umělečtí řemeslníci z Litvy i z Polska. Nejstarším kusem je relikviář sv. Stanislava v podobě ruky z let 1500-1503, jehož autorem byl neznámý středoevropský mistr. Zajímavé je, že tento skvost se precizností zpracování i stylem podobá zlatnických dílům, které do pražské katedrály sv. Víta objednal na konci 15. století český král Vladislav II. z litevsko-polského rodu Jagellonců.