Pomohl mu při tom posun do konce 19. století a inspirace impresionismem, který pařížskou bohému zachycoval bez romantického oparu se všemi ubohostmi i radostmi. Přesun z podstřešní mansardy do cihlového suterénu, jehož zdi se tu a tam řítí (aniž by to musela ilustrovat zbytečná činoherní předehra), opeře neuškodil.

Pěvecké i herecké sladění představitelů je téměř dokonalé

Zisk Havelkovy inscenace je v sugestivním postižení mužské pospolitosti čtveřice stále hladových a snících umělců, do jejichž bezstarostně a lehce cynicky šumícího života zasáhne smrt Mimi nečekaně tvrdou a reálnou ranou.

Pěvecké i herecké sladění představitelů je téměř dokonalé – Svatopluk Sem je herecky i pěvecky skvělý Marcello, Jiří Sulženko našel pro filozofa Collina zcela osobní tóny (působivé loučení s pláštěm), František Zahradníček hraje lehce aristokraticky nadřazeného hudebníka Schaunarda, který partu tu a tam živí.

Americký tenorista Jesús García má pro Rodolfa působivý zjev a schopnost přesvědčivého emocionálního prožitku, bohužel však také hlas, který svým objemem na Státní operu nestačí, byť s ním jeho majitel dokáže dobře a lehce nakládat. Christina Vasilevová zvládla part Mimi po pěvecké stránce na vysoké úrovni, herecky – zjevně v intencích režiséra – vedla Mimi k větší rozhodnosti a živosti, než bývá zvykem, takže vedle ní balancoval na hranici sentimentality spíše Rodolfo.

V dobré kondici se tentokrát představil i sbor

Pěvecky se příliš nedařilo Marině Vyskvorkinové v Musettě – namísto elegantní kantilény nabídla ostré výšky a nepříliš znělý střed. V roli domácího Benoita zazářil Bohuslav Maršík uměním vytvořit na malé ploše živou figuru. V dobré kondici se tentokrát představil i sbor. Orchestr pod taktovkou Ondreje Lenárda sice zněl spolehlivěji než dříve, ale v pomalých tempech bez potřebného espritu.

Státní opera získala v Bohémě inscenaci, která má právo a šanci udržet se dlouho na repertoáru.

 

La Boheme
Dirigent Ondrej Lenárd, režie Ondřej Havelka,
scéna Martin Černý, kostýmy Jana Zbořilová, choreografie Jana Hanušová,
sbormistr Tvrtko Karlovič, Adolf Melichar,
premiéra 23. 10. 2008 ve Státní opeře Praha