Letošní ročník byl trochu napnut mezi dvěma hlavními a protichůdnými tématy, která dominovala programu, ať už jste je mohli schizofrenně pojmenovat jako válka a láska, politika a intimita... Není se co divit. S rozmachem politizujících se dokumentů ve světě, přibližujících nejen válku v Iráku, terorismus a postup globalizačního válce dochází k odbojnému nárůstu velmi osobních, intimních a někdy až narcistních snímků.

Od pornografie k příběhu a k životu

Tu zajímavější polohu výlučné intimity zastupoval v Jihlavě francouzský fotograf a filmař Antoine D´Agata, jehož pásmo pornografických fotografií představovalo strukturální výtvarnou variaci, téměř očištěnou a zbavenou původního pornografického dráždidla. Naopak intimní deník Aka Anna, od stejného autora, zachycuje jeho sedm(!) krátkodobých (a vratkých) vztahů k japonským prostitutkám.

Francouzský fotograf Antoine D´Agata se pokusil natočit vlastní milování - zcela přímou, autentickou estetikou.Francouzský fotograf Antoine D´Agata se pokusil natočit vlastní milování - jako by obraz mohl nejen svým chvěním zachytit podstatu erotického dramatu. Foto: MFDF Jihlava 2008

Film se jaksi izoluje na samotné přímé a drsné pornografické výjevy, které rámují komentáře samotných žen, odkrývající pro svého milence (či kunčafta?) nejen tělo, ale i svou bolest a vlastní příběh. Výlučné svědectví vytváří nejen obraz člověka zoufale uvězněného v sexualitě, ale také úděl žen ztrácejících sama sebe i svou identitu ve světě placeného sexu.

Pravda či konspirace ohledně 11. září?

Současné politikum, zčásti vyprázdněné, beznadějné či spjaté s konspiračními teoriemi filmu svědčí. Dobře to dokládala festivalová sekce Vrtěti 11. září připomínající nekonečné kontroverze a pochybnosti kolem oficiálního výkladu známých událostí. „Každý pokus o odhalení pravdy byl zesměšněn jak vládou, tak médii,“ tvrdil v Jihlavě režisér filmu Začátek změny: druhá verze Dylan Avery.

Averyho filmu Začátek změny: druhá verze polemizuje s oficiálním výkladem událostí 11. září, aniž by se vyhnul mediálnímu kultu civilizační katastrofy zpodobněné testosteronem zbořených mrakodrapů.Averyho film Začátek změny: druhá verze sice polemizuje s oficiálním výkladem událostí 11. září, ale používá stejné mediální obrazy kultu civilizační katastrofy - "testosteron" bortících se mrakodrapů. Foto MFDF Jihlava 2008

Kyle Hence scenárista a producent snímku Pravda o 11. září připomněl, že „sice nemůžeme celou událost stoprocentně osvětlit, ale mnohost informací, svědků a nahrávek, které již máme, svědčí pro konspiraci.“

Samotný program ale mnohem více svědčil také o tom, jak je veřejnost z podobných filmů i teorií unavená. Nebo jak snadno lze na základě konspiračních teorií zpochybnit celý svět – a v jak nejistém prostoru a době už žijeme. Jak náchylní jsme k tomu, abychom naopak podléhali fanatickým či konspiračním výkladům skutečnosti.

Režisér před tabulí

Cennější podobu americké a angažující se dokumentaristiky představila v Jihlavě legenda Fredericka Wisemana, jenž si musel na pódiu připadat jako na buzerplace. Nejen že uvedl své filmy, ale stačil i vyzkoušet účastníky svého masterclassu ze znalostí ohledně filmu.

Když začal vyvolávat jedince z publika, člověka napadlo, proč se asi vystudovaný právník zabýval ve své filmografii několikrát právě armádou. Třeba slavná militaristická trilogie přibližuje západní civilizaci, fungující na principech vojenské organizace.

Nyní měl Wiseman na povel i jihlavské publikum... Nicméně na jeho samotných filmech bylo zajímavé, že v nich nedává najevo svoje stanovisko. Autor filmů jako naopak zcela nechává na divákovi, aby si udělal názor sám.

K jihlavskému festivalu patří neodmyslitelně jeho zakladatel a dlouholetý ředitel Marek Hovorka (vpravo), stejně jako atmosféra tvůrčí recese v podání divadla Vosto5.K jihlavskému festivalu patří neodmyslitelně jeho zakladatel a dlouholetý ředitel Marek Hovorka (vpravo), stejně jako atmosféra tvůrčí recese v podání divadla Vosto5. Foto Eva Hrubá/MFDF Jihlava 2008

Hledání černých děr filmu

Osvěžující novinkou festivalu byla programová sekce Fotokomora, jejímž cílem bylo pokusit se srovnávat médium fotografie a filmu, anebo nacházet společné styčné body. Fotokomora představila dílo francouzského umělce Erica Rondepierra, který vybírá z filmů jednotlivá inspirativní okénka, s nimiž dále pracuje. Sám například hledá „černé díry“ filmu, které nenesou žádný význam, ačkoliv jsou součástí pásu. Vytváří také koláže současných fotografií s obrazy z klasických filmů.

Tak trochu "černým pasažérem" festivalu byl rakouský filmař Ulrich Seidl, jehož retrospektiva byla před časem v Jihlavě. A vzhledem k tomu, že nyní se v programu objevil pouze film Import/ Export - již dávno u nás distribuovaný -, vypadalo to trochu jako na vymodlený festivalový výlet, zakončený masterclassem.

Nejen zábava, ale i práce

Jihlavský festival je v jistém smyslu obdivuhodnější, že šlo původně o iniciativu studentů pražské FAMU, jimž se podařilo ze země vydupat k velkým festivalům alternativní a nadšeneckou přehlídku, která navíc prakticky podporuje tuhle scénu.

Do necelého týdne v Jihlavě se tak vměstná například trh východo a středoevropských dokumentů East Silver nebo iniciativa DOC-air.com, která se snaží nabízet starší dokumenty ke stažení. Problémem starších věcí bývá, že je už nikdo neuvádí, jenom leží v archívu, respektive v kanceláři televizí.

Naopak na mezinárodním koproducentském panelu East European Fórum představili autoři Českého snu Víta Klusáka a Filipa Remundy svůj připravovaný projekt filmu Radar – Český mír, který by měl mapovat názory široké veřejnosti na umístění americké vojenské základny v Česku.