Předpremiérová uvedení zhlédli minulý týden i supervizoři majitelů práv k uvedení z Londýna, kteří nešetřili chválou. O tom, že o Bídníky je zájem, svědčí i fakt, že už před slavnostní premiérou jsou všechna představení až do Vánoc vyprodána.  Hlavní roli Jeana Valjeana hraje Jan Ježek, s nímž jsme hovořili.

Valjean je jedna z nekrásnějších i nejtěžších postav světového muzikálu. Co vás na ní nejvíc přitahuje?

Na to se strašně těžko odpovídá. Nádherná muzika i krásný charakter - obojí si navzájem tak konkuruje, že je těžké se pro něco rozhodnout. Valjean je moje životní role, je to postava, ve které člověk prožívá svůj život od pětatřiceti do pětasedmdesáti let. S takovými rolemi se zpěvák nepotkává tak často.

Jaké to je vkročit s Valjeanem podruhé do stejného řečiště?

Po jedenácti letech jsem přišel na to, že když mi bylo třicet pět, tak jsem byl na Valjeana moc mladý. Životní osudy, které mě za ta léta potkaly, se na mém dnešním Valjeanovi odrážejí a zpívá se mi o to líp. Snad jsem k němu "člověčensky" dozrál. Bylo to snazší i tím, že po jedenácti letech mi role v hlavě zůstala a texty i hudba se připomínaly velmi rychle.

Po prvních Bídnících v roce 1992 se vám dostalo té cti, že jste si Valjeana zazpíval i v Londýně. Dokonce hned dvakrát...

Poprvé to bylo v roce 1995 na Slavnostním koncertu k desátému výročí uvedení Les Misérables, kdy se vRoyal Albert Hall sešla celá rodina Valjeanů. Tehdy se v této roli sice v koncertním provedení, ale v kostýmech vystřídalo 16 představitelů a každý z nich zazpíval část ve svém rodném jazyce, tedy i já jsem zpíval v Londýně česky. Tento koncert vysílala naše televize. Za necelý rok jsem se se svými pokrevními bratry Valjeany sešel znovu na mistrovství Evropy ve fotbale před naším finálovým zápasem s Německem, kde jsem zpíval s obrovským sborem a dvousetčlenným orchestrem. Tenkrát se sjeli evropští Valjeanové a jeden z Izraele.

Věnoval jste celé léto jen Valjeanovi a odpočinku?

To v žádném případě, hlavně co se týče toho odpočinku. Bídníky jsem začal zkoušet v době, kdy už byl rozjetý další ročník hudebního festivalu v Lokti nad Ohří, jehož jsem producentem a který letos nabídl divákům mimo jiné Dvořákovu Rusalku, Verdiho Nabucca a nově i Bizetovu Carmen s gruzínskou pěvkyní Mziu Nioradze, která tuto roli zpívala na světových operních scénách. Takže jsem vlastně neodpočíval jediný den, ale nelituju toho, protože festival v Lokti vyšel letos nádherně, počasí, diváci, sólisté, vše se vydařilo.

Opeře zůstáváte věrný nejen jako producent, ale i jako zpěvák?

Určitě. Mám stálé závazky jak v Národním divadle, tak i ve Státní opeře Praha, ale vzhledem k vytížení v Bídnících nestuduji nic nového a musel jsem řadu nabídek odřeknout, včetně zahraničního hostování. Nerad bych samozřejmě přišel o takové příležitosti jako bylo loňské hostování v roli Šujského z Borise Godunova v Lyonu s vynikajícím obsazením. Strávil jsem v Lyonu dva krásné měsíce. Ale Valjean je Valjean. Ale vždycky se rád vracím k Janáčkovi a kromě Števy v Její pastorkyni bych si rád opět zazpíval i roli Tichona v Kátě Kabanové, kterou jsem před třemi lety poprvé ztvárnil v Japonsku.