Proto byla v Hanoji, když se severní Vietnam ocitl ve válce se Spojenými státy. Souhlasila s intervencí NATO proti Miloševičovi, protože předpokládala, že bude svržen. "Bombardování Jugoslávie bylo zavrženíhodné tím, že NATO chtělo zabránit obětem na své straně, letadla létala příliš vysoko, a v důsledku toho padlo hodně nevinných lidí," prohlásila ale v roce 2000 v Praze na Festivalu spisovatelů. Předtím strávila řadu měsíců v obleženém Sarajevu. Po teroristických útocích 11. září 2000 vyzvala Ameriku ke zpytování svědomí: "Proč nikdo neřekne, že to nebyl zbabělý útok na civilizaci, svobodu, lidskost nebo svobodný svět, ale útok na zemi, která sama sebe prohlásila za světovou velmoc útok, který byl podniknut v důsledku konkrétních amerických spojenectví a činů?"

Rakovina jako stigma

Z bohatého díla bouřlivačky Sontagové vyšly česky tři knihy esejů: O fotografii, Nemoc jako metafora a AIDS a jeho metafory. "Vycházela jsem z osobní zkušenosti, v 70. letech totiž u mne diagnostikovali karcinom prsu, lékaři mi říkali, že už nemám mnoho času. Prošla jsem několik onkologických klinik a viděla, jak lidi, kteří trpí rakovinou, doprovází pocit studu a hanby za tuto nemoc. Nesou ji jako stigma. Měla to být moje poslední kniha. Léčila jsem se agresivní chemoterapií a na klinice v Paříži mne vyléčili." Když se v roce 1988 chystala reedice eseje o nemoci, poznala lidi, kteří na AIDS zemřeli. Byla z toho druhá esej. "Jsem ráda, že mou knihu používají v USA při studiu lékařství... Chci žít v kontaktu s lidskou existencí, nejen životem privilegovaných v New Yorku," řekla.

Na vysoké škole si vzala Philipa Rieffa, 28letého asistenta sociologie; rozvedli se v padesátých letech. Soukromý život si pečlivě střeží, ale v rozhovoru pro The New York Times jednou prohlásila, že milovala muže i ženy. V newyorském bytě má dlouhý regál s knihami českých autorů od Haška přes Čapka až k Hrabalovi. Není tam ale televize. "Ráda čtu," říká. "To je moje televize."