Na AC/DC je možné se dívat dvěma stejně oprávněnými pohledy. Můžeme vychvalovat ryzost stylu, poctivé kytarové riffy, nepodbízení se dobové módě. Také archaický zvuk bez počítačových fint a svým divným způsobem půvabný skřehotavý zpěv lahodí uchu milovníka 70. let.

Na druhé straně poslouchat dnes AC/DC, jejichž každá nová píseň zní jako jakákoliv stará píseň, může člověka po třičtvrtě hodině umořit. Nemluvě o tom, že mnoho riffů na novince Black Ice je spíše průměrných - nezrodila se žádná další Highway To Hell.

AC/DC jsou především koncertní kapela. Jít se vyskotačit na jejich jarní koncert v Praze bude asi mnohem lepší zábava než poslouchat doma novou desku.

AC/DC: Black Ice Sony BMG 2008