Inženýra a otce Láďu (Igor Bareš) z nového televizního filmu Taťka Jiřího Vanýska doma čekají jen výčitky. Jeho místo po boku ženy Jany (Zuzana Slavíková) mezitím zaujal otčím a trochu vykuk (Luboš Veselý), vyučený zedník, který jezdí do nedalekého Rakouska za kšefty, zatímco doma bere podporu.

Láďa zjišťuje, že nemá nic a už nikoho, i odrůstající syn Filip (talentovaný Jakub Klečka) jej zavrhl. Ono mít dva otce, to by zamotalo hlavu raz dva i většímu puberťákovi, než je Filip. Navíc když matka pije a když kolem kvete "mafiánský kapitalismus".

Ublížená nota převažovala

Takhle se rozehrává Taťka, "mladistvý", trochu zlobný, trochu ublíženecký a nepříliš povedený filmek, jaký tentokrát přišel z Brněnského televizního studia a z krásného Mikulova, kde byl natáčen.

Avšak hraje se v něm o hodně, autoři se snaží ukázat poctivé a silné téma, odložené sblížení otce se synem a obtížné dospívání - ten nakonec mimo jiné pochopí, že šikanovat mladšího bližního svého, stejně jako propichovat před bordelem Rakušanům pneumatiky jejich aut nikam nevede.

Edukativní a místy docela napínavý film je napsán ilustračně, každá scéna se tu divákovi nese "polopatě" - po lopatě -, až z toho bolí a brní hlava. Měli si v Brně přizvat přísnějšího dramaturga, který by škrtal hlavně neobratné situace a dialogy, třeba ničení hřbitovních náhrobků dětmi vypadá jako ze začátečnického školního filmu.

Chyběl dramaturg

Satira poměrů, v nichž se rozpadají rodiny, lidé žijí pro prachy a celé město má pod palcem novopečený podnikatel a gangster pan Pepa Šenkeřík (ne z Hongkongu), je příliš průhledná, tezovitá a komunální. Na druhou stranu svou zajímavost má hysterická matka Jana a otcovské charisma v sobě nese iotec Láďa.

Filmu nelze upřít celkovou ambicióznost, náročný střih a ani obtížné záběry natáčené z jeřábu. Ale všechno nasazení, těžkost a pečlivost přicházejí vniveč, když se tu vytrácí smysl pro všednost a přirozenost lidského života.

Taťka, Česká televize (2003), 14. září od 20.00 hod na ČT1, režie: Jiří Vanýsek, scénář: Miroslav Sovják, kamera: Jiří Kovář