A podobně jako v předchozích titulech také ten nynější otvírá text Sudkova pamětníka a přítele; po Anně Fárové a Janu Řezáčovi je jím pětadevadesátiletý Jan Marius Tomeš. Jeho třístránková řeč je přesná i básnivá: básnivá v citlivosti, s níž Tomeš Sudkova monumentální šerosvitná zátiší opisuje, a přesná v náčrtu souvislostí, ze kterých tato faseta fotografova díla vyrostla.

Záběry jsou nejen symbolické, ale i výsostně múzické.

Josef Sudek (1896–1976) se zátiší soustavně věnoval v letech 1950–56, čili v čase nejkrutější praxe stalinismu v Čechách. A možná svým příklonem k totální všednosti, nejbližším a nejobyčejnějším věcem realizoval soukromý protest proti agresivní době.

Jeho precizně vystavěné záběry sklenic, listů, mušlí, jablek či chleba žijí mimo čas: jsou nejen symbolické, ale i výsostně múzické. Vyjevují svoji tichou a bohatou krásu, ať už mají kořeny kubistické, civilistní, surreální anebo navazují na klasická zátiší renesance.

Je jim vlastní „komorní hudba světel a stínů“, doplňuje J. M. Tomeš. K tomu je nová Sudkova kniha artefaktem: Zátiší jsou střízlivé grafické úpravy (Martin Balcar) a pečlivého tisku, který respektuje spektrum šedých odstínů, z nichž se rodí magie fotografova díla. Jako další svazky v řadě „spisů“ by měla následovat alba věnovaná reklamě, pralesu Mionší a chrámu svatého Víta.

 

Josef Sudek: Zátiší.
Průvodní text Jan Marius Tomeš. Životopis J. S. Anna Fárová.
Vydal Torst, Praha 2008, 80 stran