Článek
Píše vlastně o sobě, o čtyřicátníku Honzovi, a svém otci, důchodci Ivanovi. Oba jsou jedinými skutečnými hrdiny příběhu. Jednoho srpnového odpoledne počká syn na otce před ZOO v Tróji, kde si otec přivydělává jako průvodce výprav. Pěšky se pak spolu vydávají do čtvrtí pražské periférie. Jdou, tlachají, poznávají zapadlé ulice a lokály, ale hlavně ještě pořád sebe navzájem. Ve svých chlapských hovorech jedním dechem rozeberou globální problémy lidstva i poruchu automatické pračky. Na pořadu dne jsou ženy, druhá světová, příbuzní, letadla i recept na nejlepší sekanou.
Provždy mezi námi
Do těchto jen zdánlivých banalit však nenápadně, zato podstatně brzy prosakují motivy nejednoduchých vztahů, ať už partnerských, nebo rodičovských (rozvod rodičů, otcem prošustrovaná vila v Klánovicích, množství Honzových nevydařených svazků i teprve před rokem objevený dvacetiletý syn). A jak přicházejí, zase se ztrácejí, jako to, co už jednou provždy zůstalo za námi. Výčitky a pocity křivdy sice občas zašermují mezi oběma muži svým ostřím. Ale jak otec, smířený pábitel, tak syn, teprve mířící k této poloze, mají dost dobrý důvod, aby se nad ně povznesli. Ani jeden z nich totiž neví, jak dlouhý je čas, který jim je společně vyměřen.
Dialog vzal prostor autorské řeči
Novelu O rodičích a dětech Hakl skládá jako téměř nepřerušovaný dialog dvou postav během jednoho dne. Jako by tím přímo navazoval na novelku Technologie dubnového večera svého kamaráda spisovatele Václava Kahudy, který ho v ní učinil partnerem pro své rozmluvy. Hakl podřízený této formě však zůstává podstatně úspornější a jako by šetřil i vlastní imaginací. To, co se stává pro Kahudu předmětem smyslových orgií a vlastně poezií, zůstává u Hakla pouhým záznamem. "Rodiče a děti" ukazují, že Haklova síla spočívá ve vytváření čistě osobních obrazů okolního světa, se zpomaleným plynutím času, v zachycení velkých dramat na miniaturách upachtěné všednosti, plného pocitových odstínů. K tomu však Hakl potřebuje dostatečný prostor pro svou autorskou řeč. Když se však o něj nechá připravit svými postavami, poznáváme z něho samého, jak se nám představil před dvěma lety v debutu Konec světa, tentokrát jenom část.
Emil Hakl: O rodičích a dětech, Argo, 144 stran