Expozice je to zajímavá a působivá, atraktivní je zejména začlenění sochařských děl a objektů do románského bludiště v podzemí muzea. Tady nejlépe vypadají díla Čestmíra Sušky, působící trochu jako materiálové experimenty studentů na Bauhausu.

Skálovi se podařila i parodie na výstavy starých mistrů

V nejtemnější části sklepů objevíme svítící objekty Františka Skály, navozující až pocit kultovní tajemnosti a záhadnosti. Skoro to vypadá, jakoby tu autor vystavoval relikvie a ostatky. V horní části domu se Skálovi podařila i parodie na výstavy starých mistrů, kde obraz od obrazu sledujeme v hnědavých rembrandtovských „omáčkách“ kontrasty stínů a světel a uprostřed místnosti je fiktivní pohled do umělcovy kuchyně jeho výtvarného filozofování.

Michal Gabriel se dvěma plastikami pokusil aktualizovat dědictví pravěkých a sumerských sochařů, ale konečným výsledkem je jen postmoderní kuriozita. Stanislav Diviš svým výletem do čisté abstrakce naznačuje, že je malířem s velmi vytříbeným smyslem pro barevné kontrasty i harmonie.

Největší osobností jubilejní přehlídky je Stefan Milkov

Róna malířsky opakuje sám sebe, zajímavější jsou jeho manýristické plastiky v podzemí muzea. Asi největší osobností jubilejní přehlídky je Stefan Milkov, jehož sochy jsou výtvarné zázraky, překvapující nápadem i originalitou.

 

Tvrdohlaví po 20 letech
Českém muzeu výtvarných umění, Praha
do 23. listopadu, denně kromě po 10-18 hodin