Hlavní obsah

Hřebejkův Nestyda začíná slibně, ale ztrácí rytmus

Novinky, Stanislav Dvořák

Hřebejkův Nestyda - komedie podle bestselleru Michala Viewegha. Hrají Jiří Macháček (Oskar), Nina Divíšková (matka), Pavel Landovský (otec), Emília vašáryová (Nora). To vše zní velice slibně a začátek filmu také poměrně slibný je. V další části ale vyvstávají rozpačité otázky. Je to skutečně slibovaná komedie? A proč se tam nic neděje?

Článek

Nestyda má silný start, jeden z prvních nápadů (nos Oskarovy manželky absurdně zvětšený stínem na dveřích) vtipně beze slov naznačí, co se děje v antihrdinově nitru, když pohlédne na svou stále stejnou partnerku. Ta ho místy nevědomky (a místy úmyslně a doslovně) upozorňuje na to, že ani on sám není nejmladší a pivní břicho se nedá zatahovat do nekonečna.

Jiří Macháček nehraje Oskara jednoduše jako sobce, který opouští rodinu. Propůjčil Oskarovi mimořádné osobní kouzlo, které posunuje nahoru zábavnost celého filmu trpícího jinak mnoha neduhy. Sám autor (Viewegh) si toho všiml a povzdechl si, že „promiskuitnímu alkoholikovi dodal až nezasloužený půvab“. Macháčkovi na plátně můžeme uvěřit, že není až takový cynik, on prostě jen pochopil, že život je krátký, tak se poněkud „utrhne ze řetězu“. V závěru však rebelství opouští a vrací se k rodinným hodnotám.

Oskar v Macháčkově podání není hlupák, dělá chyby, ale film nikoho nesoudí, což je plus. Nakonec mu ve slabé chvilce nečekaně dává zapravdu i velmi kritická matka (výborná Nina Divíšková), která si povzdychne v tom smyslu, že si také mohla v mládí užít víc.

Hlášky ano, ale scénář se rozpadá

Oskarovu filozofii dokonale vystihne jedno slovo. Když mu přítelkyně (Eva Kerekéšová) udělá scénu v restauraci a postarší elegantní Nora se ho zeptá, jestli mu vůbec stojí za to s ní být „kvůli těm deseti minutám.“ Oskar se vědoucně usměje a řekne: „Stojí.“

Sarkastické a místy cynické dialogy jsou silnou stránkou Nestydy a určitě „nešustí papírem“, jak bylo dříve adaptacím Viewegha vyčítáno. Zapamatováníhodné hlášky pronáší nejen Oskar, ale i rodiče. V dobře obsazených a solidně hrajících hercích problém rozhodně není.

Špatně je ale postaven celý příběh. Na začátku se totiž stane úplně všechno a polovinu filmu se divák snaží nezívat. Ospalý dojem pak ještě zbytečně podpoří nevhodně vybraná sentimentální hudba, která je ke konci až ubíjející. V kontextu vieweghovské jízlivosti asi mnohým přijde i směšná. Retro sice hezky funguje v Pelíšcích, ale proč zní ve filmu ze současnosti? Další zbytečností jsou žertíky typu: hlavní postava potká ve dveřích Michala Viewegha nebo Halinu Pawlovskou.

Nestyda občas rozesměje, ale nedokáže emotivně vtáhnout. Zdá se, jako by mu byla většina věcí jedno. A jedno je to posléze i divákovi.

Reklama

Výběr článků

Načítám