Hlavní obsah

Laureát křišťálového Globu: Ukrutně šťastni

Právo, Věra Mišková

Typická atmosféra severských filmů, jejíž základní pravidlo zní „oč méně světla, o to více mlžných blat a mlčenlivé nevraživosti“, nezevšední, pokud se v ní odehraje silný, uvěřitelný příběh.

Článek

Právě takový je vítěz hlavní soutěže letošního 43. Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, film dánského režiséra Henrika Rubena Genze Ukrutně šťastni. Po loňském úspěchu norského filmu Kurz negativního myšlení (druhé místo za Vratnými lahvemi v divácké soutěži deníku Právo) se podobně formovanému názvu Ukrutně šťastni nikdo nedivil.

Jak zapadnout do komunity lidí

V severských filmech už to tak chodí, že lidé jsou šťastni ukrutně, zamilovaní strašně, učí se myslet negativně, trpí s radostí a potěchou. Vraždí s úsměvem? Kdo ví, smrt ve filmu Ukrutně šťastni se neodehrává v přímém přenosu, a jestli se stal zločin, nikomu kromě místních do toho nic není.

Zapadnout do komunity lidí, kteří žijí v tak odlehlém koutu Dánska, že i lišky odtud nejspíš utekly, protože neměly komu dát dobrou noc, se pokouší mladý policista Robert (Jacob Cedergren), přeložený sem za trest z Kodaně.

To sžívání se mu daří stejně málo jako kolegyni Kidmanové v Dogville Larse von Triera. A tak jako ve filmech Islanďana Fridrika Thora Fridrikssona, i tady žije pár zbylých obyvatel vesnice v mlčenlivé dohodě, že co se doma uvaří, to se také doma sní a zákony „odjinud“ do toho není třeba vůbec zatahovat. Stejně každý každému vidí do oken, kuchyní i ložnic, a jestli se někdo jakkoliv provinil, vesničané mu to dají znát lépe a účinněji než jakákoli spravedlnost zvenčí.

A tak i Robert, jakkoli se zpočátku snaží zdejším buranům vnést do jejich tmářských názorů světlo moderního poznání, nakonec zjistí, že existují pravidla a obyčeje, před nimiž není kam se schovat a třeba ani není proč. Vtažen do víru dění, možná pochopí, ale možná také jen z donucení přijme jako fakt, že život nemusí být o mnoho komplikovanější než starost o teplo v domě a v žaludku a všechny příběhy lásky, žárlivosti a nenávisti už byly dávno napsány.

:. Upoutávka na film Ukrutně šťastní (premiéra 2.10. 2008)Autor: FRYGTELIG LYKKELIG

Příbuznost filmu Ukrutně šťastni s výše jmenovanými a řadou dalších neznamená ani v nejmenším plagiát nebo pouhou variaci na dané téma. Je velmi osobitý, dobře vystavěný (napsal ho spisovatel a scenárista filmu Umění plakat Erling Jepsen).

Žánrově se pohybuje na rozhraní napínavé detektivky a starého dobrého westernu, kde se ústřední konflikt odehrává mezi policistou (šerifem) a nejmocnějším farmářem (s kovbojským kloboukem na hlavě). A má i humor, který ho staví po bok filmů bratrů Coenových, což samo o sobě znamená, že je spíš barvy temnější jako močály, kde mizí mnohá tajemství.

Skoro se nechce věřit, že jde o herce

Příbuznost Genzova filmu s filmy jeho krajanů spočívá v tom, že seveřané mají svá společná témata – a každý po svém a ze svého úhlu pohledu je zpracovává. Genz navíc z kraje, kde se film odehrává, pochází stejně jako Jepsen, a pochopitelně o to působivější je vyjádření místní atmosféry.

A ještě k tomu měl režisér velmi šťastnou ruku při výběru herců. Počínaje Jacobem Cedergrenem, který podává skvělý výkon v roli muže, jenž se dostává do soukolí událostí a emocí, s nimiž mírně řečeno nepočítal, až po malé role místních obyvatel. Ty obsadil typově tak přesně, že člověk bezděky předpokládá, že jejich představitelé jsou výsledkem přepečlivého hledání mezi místním obyvatelstvem. Skoro se nechce věřit, že jde vesměs o herce, někdy dokonce herce kodaňského Královského divadla.

Ukrutně šťastni

Ukrutně šťastni Dánsko 2008, 105 min.

Režie: Henrik Ruben Genz, Hrají: Jacob Cedergren, Kim Bodnia, Lars Brygmann

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám