Jejich společné vystoupení ve sborníku má na zadní(!) straně obálky jako titul závěrečný verš z Piętoňovy básně Judaica: Vždycky to, bohužel, někdo odsere.

Kdo se tu hlásí o slovo a chce být slyšen? Generace, jíž jsou cizí pokroucené hřbety dnešních starých mužů, kteří se jí snaží vnutit kolektivní vinu za vyhnání.

Generace žijící pocitem, že ti, kdož ovládají dnešní svět, jsou pokrytečtí, moci a peněz chtiví sráči s plnými hubami ušlechtilých keců.

Generace už ne nejmladší, narozená do asfaltu ještě čerstvě rozrytého tankovými pásy sovětských okupantů, která ten zážitek dostala do své kolektivní zkušenosti s krví svých matek.

Generace vycepovaná dospíváním v normalizační schizofrenii, a nejspíš proto také mimořádně citlivá na lež a přetvářku manifestačních postkomunistických demokratů.

Generace plná pochybností a hledající jistotu, podobná i nepodobná předchůdcům, a k některým se nebojí přihlásit.

Jací jsou? Piętoň - gellnerovský skeptik. Landsly - zpěvák milostných blues (...a moje největší štěstí - cigareta bez filtru / vdechovaná do rytmu Seržanta Pepře...). Programově hrabětovský Diano Nymo. Čermáček jako hledač nového civilismu.

Kristus na obálce jako by naznačoval, že je pro ně vyjádřením dosažené úrovně poznání světa, ten jejich má ale hlavu Saddáma Husajna a místo písmen Ježíšových iniciál I. N. R. I. visí vlajka USA. Ano: Komu věřit!?

Slezští bardi: Vždycky to, bohužel, někdo odsere, LADUR 2003 70 stran, cena neuvedena