Skupina patří k předním předstvaitelům současného písničkářského rocku, v jejím pojetí je patrný vliv Leonarda Cohena, baladických skladeb Nicka Cavea stejně jako Brelových šansonů nebo uměřeného rocku Dire Straits. Nic na tom nemění ani relativně bohaté instrumentárium, ve kterém se kromě akustických a elektrických kytar na které hrají Stef Kamil Carlens a Tom Pintens objevuje i baterie klávesových nástrojů počínaje pianem a Hammondovými a konče nejrůznější bublajícími syntezátory, na které hraje Joris Caluwaers.

Arnžemá jsou proto pestrá, ale nikoli přeplácaná, protože všechny barvy jsou používány velmi opatrně, aby jen podtrhly atmosféru jednotlivých a stavbu skladem. Základem je písnička a Carlensův hlas, který dokáže vystihnout každou nuanci nálady textu. Dokáže být naléhavý v Everything Is Not The Same evokujícím dobu šedesátých let, kdy už zněl rock, ale mnozí ještě poslouchali jazz. Szejně dobře ale vykouzlí originální šansonovou náladu ve francouzsky zpívaném Je Range.

Uměřenost neznamená, že by skladbám chybělo napětí a tah, jsou však jen v pozadí. zdůrazňují je názvuky funku i a soulové sbory, jaké se objevují v v další francouzsky zpívané písni Humble, jejíž úvod by mohl doprovázet jakoukoli detektivku, než se nálada zlomí a nastoupí odlehčený refrén.

Hudba Zity Swoon je městská, ale není to řev revoltující mládeže, ani vzpomínání přistěhovalců na své kořeny, ani uhlazená kulisa z nočních klubů. Reflektuje město jako celek včetně periférií a zaplivaných klubů.