Článek
Jde o život a dílo fiktivního malíře, jehož jméno se už letmo mihlo ve Snídani šampionů, titul Modrovous pak v několika narážkách připomene známou pohádku, poprvé vyprávěnou francouzským sběratelem Charlesem Perraultem, a do třetice tu znovu a velmi výrazně slyšíme ozvěny Vonnegutova kruciálního prožitku 2. světové války.
Rabo Karabekian, syn arménských rodičů, kteří přežili tureckou genocidu a přeplavili se do země Sochy Svobody, je mimořádně nadaný realistický malíř, avšak proslaví se a zbohatne jako abstraktní expresionista z rodu Jacksona Pollocka. (Ten mimochodem v houfu skutečných i fiktivních postav také vystupuje.)
Rabův honosný dům jako soukromé muzeum
Rabův honosný dům slouží jako soukromé muzeum děl tohoto významného amerického výtvarného hnutí, ale největší – a přísně střežené – tajemství skrývá obrovská stodola, bývalá malířova dílna. Dům se na sklonku malířova života stane útočištěm pro Rabova přítele a veterána z 2. světové války, neúspěšného spisovatele Paula Slazingera, a veleúspěšné autorky Circe Bermanové, která svého hostitele vyprovokuje k sepsání autobiografie.
Jistě, je to opět v kratičkých kapitolkách vyprávěný ironický příběh poválečné, tentokrát umělecké Ameriky, ale vespod stále drnčí trauma válečných jatek.
Co to je – má to tři oči, tři bradavky a dvě díry do řiti? – nabízí Vonnegut hádanku. A odpověď zní: Je to Rabo, který jako velitel ženijní (maskovací!) čety malířů přišel o oko, a jeho přítel Paul, jenž má jizvu širokou jako koryto Mississippi, která se táhne od hrudní kosti až do slabin.
K té přišel na Okinawě, když si lehl na syčící granát a odměnou mu byla Stříbrná hvězda za záchranu spolubojovníků… Čili: Tak to chodí.
P. S. Jaké tajemství skrývala ta stodola, vám samozřejmě neřeknu. Ale jako ukázku Vonnegutova černého humoru ocituji, co napsal k jednomu luxusnímu vydání svého nejslavnějšího románu Jatka č. 5 o nesmyslném rozbombardování Drážďan:
Drážďanské zvěrstvo, nesmírně drahé a pečlivě naplánované, bylo nakonec tak nesmyslné, že z něho profitoval jenom jediný člověk. A tím člověkem jsem byl já… Ať to beru tak či onak, tak jsem na každém zabitém člověku vydělal dva nebo tři dolary…
