Musím se zastavit u textu. Pro příběh musel Peřina prostudovat literaturu od Čelakovského Mudrosloví až po dosud neobjevená pořekadla Járy Cimrmana. Z inscenace se valí řeka moudrostí, lidových aforismů a pravd.

Režisérka s autorem-dramaturgem poskládali přirovnání a podobenství, často plná metafor, za jaké by se nemusel stydět žádný básník - no, většina současných jim sahá maximálně po kotníky, protože opravdové básnění skončilo s generací Jiřího Žáčka -  do vtipného hraní. Často záměrně doslovného. Jindy naopak aktéři naplňují nový výklad a povyšuji příběh na poezii scénickou. Vypočítat, co všechno se v Příslovích objeví, to by byl dlouhý účet. Holub z titulu nejprve z pekáče uletí, aby nakonec stejně v hubě skončil.

Všechno rámuje Rádio Čert oznamující, že na bleší trh se chystá hygienická kontrola. A pak už se to hemží kobylami, kočkami, panenkami, kuřaty, ptáčaty, džbány... Protože darovanému koni na zuby nehleď!

Láska hory přenáší


Homonymnost češtiny, její přirozený sklon k obraznosti! Děti se baví, dospělák jásá. A skoro lituje, že právě Pečení holubi budou do ciziny inscenací nepřenosnou. Kvůli všudypřítomnému, nepřeložitelnému kouzlu mateřského jazyka. Ale nezoufejme, jinde mají zase přirovnání jiná. A stejně pěkná.

Začal jsem chválou hravosti. V Naivním divadle začíná již originálním upozorněním: Žádáme diváky, aby si do hlediště nenosili jídlo, a to ani na představení Otesánek nebo Hrnečku vař. A končím pochvalou tištěného programu. S ním si mohou děti s rodiči místo Člověče nezlob se zahrát Letem světem přísloví.

Naivní divadlo Liberec – Vít Peřina: Pečení holubi aneb Přísloví. Režie Michaela Homolová, dramaturgie Peřina,  výprava Barbora Jakůbková, hudba Jan Matásek. Premiéra 20. září 2008.