Zaplněný sál Dvořákovy síně viděl další z návratů dirigenta Jiřího Bělohlávka, který si z londýnského působiště odskočil do Prahy, aby s ČF nastudoval osmdesátiminutový kolos.

Filharmonici pod jeho vedením s velkým soustředěním udrželi napětí díla, v němž je problémem kontrast mezi první tragickou větou a dalšími čtyřmi s mnoha překvapivými zvraty a optimistickým až groteskním charakterem.

Výkonu orchestru s mnoha výbornými sóly se dostalo ovací ve stoje, a tak Bělohlávkův Mahler navázal důstojně na nedávné Honeckovo provedení Druhé symfonie skladatele.