Účast autora filmů jako Chungking express, Šťastni spolu, Stvořeni k lásce či 2046 na tiskové konferenci byla událost pro všechny milovníky filmového umění. Je něco jako Bergman nebo Fellini současné kinematografie. Nebylo divu, že první otázka směřovala k tomu, proč se vlastně do takového nového zpracování filmu z roku 1994 pustil. A co to vlastně redux znamená.

„Není to ani redukce, ani redakce, tedy jakási cenzura filmu z odstupu. Naopak jde o reinterpretaci snímku, jeho znovuotevření, posunutí v čase, pokus o nové zrežírování. O svobodu v tvorbě,“ uvedl Wong Kar-wai. Ten se po deseti letech rozhodl znovu sestříhat film Popel času, natáčený kdysi v pouští Gobi, který se ve své době potýkal s produkčními problémy a nakonec propadl u publika. Dokonce většina natočeného materiálu byla zničena nebo ztracena. Až teprve poté, co si Wong Kar-wai vydobil mezinárodní renomé a pověst velkého režiséra, se mohl vrátit ke starému nedoceněnému synáčkovi – a doplnil některé scény (například ze začátku) i s pomocí počítačové techniky.

Film milostných ztroskotání a hořké nostalgie 

„Mezi hlavní úkoly patřilo zrekonstruovat vyprávění rozdělené do čtyř období a soundtracku hudebníka Yo-Yo Maa. Ve filmu hrají herci Leslie Cheung, Maggie Cheung, Tony Leung Chiu Wai, kteří jsou dnes slavní, ale tehdy je nikdo neznal,“ uvedl v Torontu například režisér.

Při pohledu na zrestaurovanou verzi ale poznáváme známé motivy hongkongského filmaře. Nemožnost nalézt v lásce štěstí, věčné míjení lidí, existenciální osamělost, vyhnanství na okraj či mimo společnost, groteskní refrémovitost ironického života, který před člověka staví stále stejné překážky, pocit osobního ztroskotání a bezmoci z plynutí času.

„Hlavní postavou je jakýsi vyhnanec, který provozuje na kraji pouště bar, v němž se křižují cesty všech zoufalých běženců a posedlých hnanců lásky, sexu. Tihle ztroskotanci, v tomto případě potulní samurajové života hledají poslední naději, jakkoliv falešná či bláhová může být, svého života. Obraz lidského života či utrpení se zde zobrazuje i pomocí bojových sportů a hrdinných šermovaček.

Ve vrcholné první části filmu se dokonce dvě zamilované postavy osudově míjejí, když každá z nich zároveň předstírá, že je někým jiným. V další části dojde i na šermíře, který přijde o svou odvahu poté, co se zamiluje do osamělé ženy, či starého muže, který má oslepnout – a ještě se naposledy vrací do svého původního domova, aby spatřil rozkvetlé broskvoně.

Film vychází z hudby 

„Bylo velmi těžké z toho starého materiálu neudělat nový film. Musel jsem se hlídat,“ prozradil dále na festivalu jeden z posledních mistrů filmu. Největší rozdíl se potom týká úvodu.

„Film do značné míry vychází z hudby. Začalo to tím, že jsem se potkal s hudebním skladatelem Yo-Yo Maaem a vysvětlil jsem mu pocit, jaký zažívají mé postavy. To poté rozhodlo o všem, je to vlastně pocitový film, byť v něm najdete různě snímané bojové scény. Ale pouze akční film by mě samozřejmě točit nebavilo,“ uzavřel v Torontu Wong Kar Wai.