Zkušená dokumentaristka Helena Třeštíková se nám ve svém novém filmu Jsem žena orientovaná na ženy snaží na příkladu svých hrdinek Evy a Heleny ukázat, jaké to je být lesbičkou. Tímto filmem uzavírá zároveň svůj desetidílný cyklus Ženy na přelomu tisíciletí. A jak si (nejen) v tom seriálu vybírala často těžké, až vypjaté životní osudy, i v tomto dokumentu zůstává věrná svému chápavému oku věčné a trpělivé pozorovatelky života. Ke svým protagonistům a "obětem" se vrací v časových odstupech (i několika let) a tyhle servírované střihané nášupy drsného života dojmou nejedno suché oko.

Ve snímku Jsem žena orientovaná na ženy zachycuje časosběrnou "kronikářskou" metodou několikaleté peripetie dvou lesbických žen, které v sobě na čas našly zalíbení a něco i navíc. A jak jedna mladičká teprve dospívá, hledá se i přichází ke svému sexuálnímu prozření - "coming out" -, s druhou ten život už hází o sto šest, zatímco ona mu čelí neklidným temperamentem a citovou žíznivostí.

Ale není to jen tak, zvláště když člověk chce "být aktivním křesťanem i aktivním homosexuálem", jak říká průvodkyně pořadu, doktorka Křížová ze sdružení LOGOS, která léta bojuje za to, aby se "církevní duchovní začali homosexualitou zabývat". A která už ztrácí víru, že by se dočkala uznání čtyřprocentní menšiny ze strany křesťanské obce, protože "duchovní by se nejdříve museli začít zabývat problémy ve vlastním zástupu služebníků Božích".

Lesbičky tady otevřeně mluví o svých obojakých pocitech, s nimiž se musí vyrovnávat na své cestě (sebe)hledání. Ve filmu zazní jejich vypjaté nářky na samotu stejně jako narcistní pochybovačné věty: "Bůh mě nechce, já nechci Boha," nebo "Jsem zmetek, co se neměl narodit. Neumím žít v tom světě tak, jak je udělanej". Svědčí to o upřímnosti zpovídaných i samotného filmu. A divákovi se tu umožňuje alespoň krátce nahlédnout do životů, které jsou stále opředeny množstvím tabu a předsudků o němž si většina možná myslí, že je zvrácený a že by se měl léčit jako psychóza nebo třeba slepé střevo.

Jsem žena orientovaná na ženy Česká televize (2003), 58 min. ČT1 10. září od 21.00. Námět, scénář a režie: Helena Třeštíková, střih: Zdeněk Patočka