Slepé lásky jsou mimořádný film, který s citem, ale bez sentimentu vypráví o světě nevidomých lidí, o jejich láskách i starostech, a o tom, že se od nás, vidoucích, liší méně než možná předpokládáme. V Cannes dostal tento vynikající, s až překvapivým vtipem natočený dokument Cenu Art Cinema, vzápětí se vydal do soutěže karlovarského festivalu a poté se rozletěl do světa. Teď je na programu festivalu v Torontu, čeká ho Sarajevo, Melbourne, Londýn i Rotterdam, a také vstoupil, doprovázen animovaným filmem Ivany Šebestové Čtyři, do českých kin.

„Je dobře, že Slepé lásky vznikly,“ řekl Právu jeden z jejich aktérů Peter Kolesár. „Ve společnosti je pořád dost předsudků o nás nevidomých i o zdravotně postižených vůbec. Díky Jurajovu filmu lidé vidí, že žijeme jako ostatní, jsme si rovni v právech i povinnostech,“ dodal Kolesár, jehož přátelství s Lehotským přežilo pětileté natáčení filmu a trvá dál.

Na úplném začátku přitom byla režisérova představa, že natočí hraný film o chudé nevidomé dívce z periferie, která touží se zamilovat. „Láska většinou vzniká z pohledů, vzájemného zalíbení, a mně se zdálo zajímavé se podívat na to, přes co se může zamilovat nevidomá dívka. Ale když jsem napsal prvních pár stránek, zjistil jsem, že mi chybí kontakt s realitou a začal jsem takovou dívku hledat. Jel jsem za ní křížem krážem a nikde ji nenašel, zato jsem našel spoustu jiných lidí, a ze setkání s nimi vznikl tento dokument,“ vzpomíná Lehotský.

Zuzana Pohánková, která je další aktérkou filmu, si dlouho dopisovala s mužem, který nevěděl, že je nevidomá. Jak dopadla jejich plánovaná schůzka, se z filmu  nedozvíme, a Zuzana to nechce prozradit ani teď. „Ve filmu je to otevřené a mělo by to tak pro diváky zůstat i dál,“ usmívá se dívka, kterou Lehotský našel v internátní škole. „Při natáčení jsme zažili spoustu srandy a zábavy, a teď možná těm, kdo vidí, otevřeme oči, a ukážeme jim, jak žijeme,“ říká Pohánková.

A jak to bude dál s hraným filmem a další Lehotského tvorbou po  ohromném úspěchu Slepých lásek? „Nevím, hledáme se scenáristou Markem Leščákem téma, které by nás bavilo a mělo smysl. Možná to teď bude trochu těžší, ale člověk se nesmí nechat jedním úspěchem zmást. Nevím, jestli natočím hraný film, ale vím, že ať to bude cokoliv, musí to mít rozměr skutečnosti.“