Kupka obsadil dvě patra levého křídla stavby. Krok za krokem nás expozice vede po jeho cestě od akademické malby k naprosto revoluční abstrakci. Mládková vše připravila s promyšleností a inteligencí. Kupku navštěvovala a on sám ji zasvěcoval do principů svého umění.

Umění krásné jako hudba

V dolních místnostech muzea objevíme malíře jako tvůrce, který zvládl plně to, co Paříž kolem roku 1900 očekávala od výtvarníků. Maloval plakáty i ilustroval pro časopisy. Byl šikovný a mohl se dobře živit až do své smrti. Ale začal uvažovat jinak.... Krok za krokem tak v dalších sálech sledujeme jeho cestu k abstrakci, k umění, které mělo oslovovat moderního člověka barvami, tak jako hudba tóny.

V roce 1912 Kupka vystavil na pařížském Podzimním salonu Dvoubarevnou fuguTeplou chromatiku. Jeden obraz je v pražské Národní galerii, druhý u Mládkové v Muzeu Kampa. Šlo o první abstraktní obrazy, které viděla francouzská veřejnost. A vzbudily okamžitě rozhořčení umělecké kritiky i laického publika. "Známe teplý čaj, ale co to je teplá chromatika?", posmívali se malíři.

Skandál umělcům často pomáhal k jejich následné slávě, což platilo už od pokřiku kolem Manetovy Snídaně v trávě. Jenže Kupka jako Čech to měl těžké. V jeho tvoření se spatřovalo cosi slovanského, odlišného od latinské tradice. A to byl zřejmě kámen úrazu. Mnozí pak Kupku vzali na milost až po půl století, když mu v roce 1966 v Paříži uspořádali posmrtnou výstavu.

Tehdy se také začala hledat geneze jeho abstrakce ve francouzských kořenech, ač inspirací bylo více. Kupku zajímal lidový český ornament, archaické umění Řeků, keltské dekorativní umění a také islám, jehož výtvarné ambice malíř považoval za krásu samu o sobě. Sám pak hledal různorodé tvary a barevné harmonie, zajímala ho tvůrčí proměna reality v abstrakci a do svých obrazů vkládal metafyziku i tajemství. Barva se pro něj stala stejně silným prostředkem jako zvuk píšťaly varhan pro Bacha.

Inspirace přírodou a životem

Kupkovo Kosmické jaro nám tak připadá jako barevná energie tryskající neohraničeným prostorem - v muzeu najdeme studie k tomuto dílu. Fascinující je i početná série kvašů a akvarelů k obrazu Okolo bodu. K nejkrásnějším obrazům ze sbírky Medy Mládkové patří Katedrála. Pásy barevných ploch připomenou vitráže chrámů - ostatně Kupka zajížděl do Chartres, kde je zachována gotická katedrála z kamene a ze skla.

I v těch nejabstraktnějších tvarech lze vystopovat jeho inspiraci přírodou a životem. Ladné křivky se vlní jako tančící grácie. V Teplé chromatice najdeme náznak dvou postav, dívek trhajících květy. Až v pozdním období dospěl umělec ke zcela geometrické abstrakci, kde nově využil i svých kompozičních zákonitostí a obdivu k principu zlatého řezu. "Co bychom byli bez Kupky", povzdechl si slavný americký malíř Barnett Newman, když viděl jeho práce, kterým patří závěr expozice v Sovových mlýnech.

Expozice obohacuje Prahu

Celá sbírka Medy Mládkové ukazuje Františka Kupku jako génia moderního umění. Ve Veletržním paláci najde divák ve stálé expozici Národní galerie velkolepá mistrova plátna, v Muzeu Kampa se ale hlouběji vnoří do jeho představ a výtvarného uvažování. Pro Prahu jde o světovou atrakci a Medě Mládkové za to patří velké poděkování.