Narodila jste se v Polsku, žila jste v Německu i Čechách a hodně cestujete. Kde máte domov?

V České republice. Je to domov, který jsem si vybrala. Máma je Polka a táta Kubánec. Z Polska jsme se přestěhovali do Německa, v době mé puberty jsme se vrátili, ale nakonec jsem zakotvila v Čechách.

Víte, myslím si, že u vás platí heslo „Co Čech, to muzikant“. Je tu spousta skvělých hudebníků a někteří z nich udělali díru do světa. Třeba Jan Hammer, který se proslavil tím, že napsal hudbu k seriálu Miami Vice, nebo skvělý jazzman George Mraz či kontrabasista Miroslav Vitouš.

Velké naděje vidím i mezi novou generací. Nadchl mě Ondřej Pivec, výborní jsou Dan Bárta a Kamil Střihavka. Když jsem je poprvé slyšela zpívat, bylo mi jasné, že kdyby žili na Západě, byly by z nich hvězdy.

Je těžké najít rovnováhu mezi slovanskou a latinskoamerickou energií, které jste zdědila po rodičích?

Když jsem bydlela v Německu, tvrdil mi můj psycholog, že spojení polské a kubánské krve je peklo a že mám podle něho mnohem méně problémů, než bych měla mít. Já ale mám dost problémů. Jsem velmi melancholická, což se odráží i na mé nové desce.

Je na ní vedle sebe několik hudebních stylů: jazz, world music, latinskoamerická hudba, soul, bossa nova a další. Který je výchozí?

Spousta lidí si myslí, že je to jazz. Miluju ho, to je pravda, je to žánr, který mě oslovuje, a velmi ho vnímám. Základem je pro mě ale hudba.

Může to být dobrá folková písnička, dobrý folklór, country, rock’n’roll, soul – cokoli. Pokud v tom bude dobrá energie, dobrá melodická linka, nápaditá basová linka nebo nosné poselství, pak je to ono.

Proč jste desku nazvala My Garden (Má zahrada)?

Původně se měla jmenovat Pieces, tedy Kousíčky. Měly to být kousíčky mě, ale zjistila jsem, že nemám tak velké ego, abych desku takhle pojmenovala. Meu Jardim (My Garden) je poslední písnička na albu. Text v portugalštině k ní napsala má kamarádka Giseuda Oliveira.Řekla jsem jí, co si představuju.

První část je o hledání sebe sama – je taková smutná, melancholická. Ve druhé části zpívám metaforicky o zahradě. Na mysli mám vnitřní zahradu, kterou by si měl každý vypěstovat. Kytky, které v ní rostou, by měly znázorňovat dobré věci a sílu k tomu, aby byl člověk po každém nepodařeném kroku schopen beze strachu udělat ten další správně.

To je vaše životní krédo?

Samozřejmě. My Garden je má antidepresivní píseň. Když vznikala, neměla jsem příliš dobré životní období. S tou písničkou jsem si znovu uvědomila, že člověk musí žít, i když na něho čeká spousta hořkých chvil. Přijdou totiž i ty sladké, a kvůli nim to má smysl.