Smutečního obřadu se přímo na místě zúčastnili mimo jiné český exprezident Václav Havel, ministr zahraničí Cyril Svoboda, ministr kultury Pavel Dostál, předseda Senátu Petr Pithart, ombudsman Otakar Motejl a další představitelé české politické, kulturní a novinářské obce. Přítomen byl i francouzský ministr pro Frankofonii a spolupráci Pierre- Andre Wiltzer.

Zádušní mše skončila v 15:30, pak se smuteční hosté ve slunečném odpoledni vydali na místní hřbitov, kde byl Pavel Tigrid po čtvrt na pět uložen do rodinné hrobky.

Havel o Tigridovi

"Pavel Tigrid odešel jako svobodný člověk s mírem v duši," řekl Václav Havel na zádušní mši v Héricy, kterou s farářem místní gotické katedrály Marcelem Gigandonem celebroval i biskup Václav Malý.

"Od mládí byl pro mě Pavel Tigrid především důležitým a věrohodným zrcadlem moderních dějin. A jako věrohodné zrcadlo byl nejen svědkem pohnutých dějin, ale i jejich spolutvůrcem. Byl mimo jiné ztělesněním kontinuity, neoddělitelná součást struktury dějin naší země. Tigrid byl jednou z našich jistot. Existuje jako idea, postoj, inspirace, měřítko," dodal bývalý prezident.

Václav Malý řekl, že Tigrid byl legendou, byl pro český národem symbolem, a že nezpychl. Byl mužem dialogu, naslouchání, což tolik chybí našim společnostem. Nebyl mužem pomsty, nikdy se nesnažil zdrtit toho, s kým nesouhlasil, ale přicházel, aby mohl pomoci, uvedl dále biskup.

Hrdost nad svým otcem i pocit štěstí, že se mohly podílet na jeho životě vyjádřily dcery Deborah a Catherine.

Poslední hodiny jsou obestřeny tajemstvím

Ivana Tigridová, se kterou 56 let žil, české delegaci na zahradě jejich domu ukázala fotografii Pavla Tigrida se čtyřměsíčním vnoučkem Raphaelem, se kterým se potěšil ještě 30. srpna v předvečer svého odchodu ze života.

O jeho smrti však nechěla Tigridova žena příliš mluvit. MfDnes však tvrdí, že zesnulý odešel ze světa kvůli "úbytku psychických a fyzických sil" dobrovolně.

Život v Čechách a Francii

Tigrid, vlastním jménem Pavel Schönfeld, se zapsal do dějin české žurnalistiky především kulturně-politickým čtvrtletníkem Svědectví vydávaným od roku 1956 v USA a poté v letech 1960 až 1990 ve Francii.

Po pádu komunismu se stal poradcem a blízkým spolupracovníkem tehdejšího prezidenta Václava Havla. V letech 1994 až 1996 zastával ve vládě tehdejšího premiéra Václava Klause post ministra kultury.

Po odchodu z politiky žil střídavě v České republice a ve francouzské obci Héricy, asi 70 kilometrů jižně od Paříže.