Ale ne, i román, který z anglického originálu Atonement vydal Odeon v pěkném překladu Marie Válkové, je takhle vystavěn. Anglické slovo atonement znamená doslovněji odpykání trestu, odčinění něčeho nebo pokus o nápravu. O všechny tyto významy se román opírá a důmyslně je v jednání a pocitech především hlavní postavy osvětluje.

Byl to mrazivý pocit, dospívat

Napadlo mi, že zmoudřelý McEwan, letošní šedesátník, také jako by touto knihou chtěl jaksi odčinit své (nádherné!) mladistvé výlety do betonových zahrad a neproniknutelných džunglí lidské psychopolis, často ovládané zlem zvrácenosti, úchyláctvím a temnou až hororovou přízračností.

Samozřejmě zde narážím na jeho knihy Betonová zahrada, Psychopolis a jiné povídky nebo Cizinci ve městě, které mohly někoho šokovat, ve skutečnosti však ohromovaly nikoli náměty, nýbrž básnivostí a průnikem do (zejména) dětské či pubertální psychiky.

Byl to mrazivý pocit, dospívat, vzpomíná na dětství i hlavní hrdinka, coby už známá spisovatelka, v pokání za čin, který převrátil naruby život její třiadvacetileté sestry Cecílie a mládence Robbieho, nemanželského syna posluhovačky, jenž s rodinou vyrůstal jako „bratr“.

Zdánlivá maličkost

Co se vlastně stalo v tom zátiší bohatého venkovského sídla v jednom parném dni vibrujícím nudou a ztajenou sexualitou? Zdánlivá maličkost. Třináctiletá Briony, která vášnivě spisuje povídky a hry a už teď poznává, že svět se dá stvořit na pěti stránkách, přistihne svou sestru a Robbieho v knihovně při prudkém milostném aktu.

Úžas a hrůza zjitřená fantazií a podpořená dětskou žárlivostí, ji dožene k nařčení, které mládence pošle nejdřív do vězení a pak střihem rovnou na krvavé bojiště druhé války. Svou soukromou válku – sama se sebou – vede neustále i Briony, než se odhodlá k veřejnému pokání: ke knize, kterou celý život promýšlí a teprve před smrtí ji napíše.

Z rukou menšího autora by vypadl melodram, ale Ian McEwan zase napsal výtečný román.

Tak to u něho chodí.