Bylo složité do studentského filmu získat herce Jana Budaře a Stanislava Zindulku?

Už během práce na scénáři jsem měl konkrétní představu o obsazení filmu, poprosil jsem ty herce a měl zkrátka štěstí. Všichni mi ochotně vyšli vstříc. Hlavně jsem se těšil z možnosti obsadit pana Zindulku do role cynického patologa. Chtěl jsem, aby hlavní záporná postava měla elegantní vystupování, které by kontrastovalo se zrůdností jejího počínání.

Za kolik peněz se dá takový krátký film natočit?

Náš stál okolo tří set tisíc a nebylo snadné je sehnat. Naštěstí mě výrazně podpořila Univerzita Tomáše Bati i moje rodné město Rosice, kde se část filmu natáčela.

Kde jste hledal pro svůj temný snímek inspiraci?

Nápad mi vnukl skutečný příběh o zaživa pohřbeném mladíkovi, který jsem našel v jedné staré knize o historii pohřebnictví. Filmařsky mě ovlivnily staré horory a pro tragický tón jsem se inspiroval ve své tehdejší náladě. Přišlo mi zajímavé stylizovat celý svět našeho filmu jako zlý a odcizený, kde by jedinou citovou útěchou pro osamělého hrdinu byla mrtvá dívka, která však cit nemůže opětovat. To pro mě byla taková hororová verze platonické lásky.

Studujete ve Zlíně. Jaké jsou tam možnosti se filmařsky rozvíjet?

Myslím, že slušné. Škola dává začínajícím filmařům zázemí, profesionální techniku, možnost konzultace s kantory a lepší šanci najít spolupracovníky do štábu. Na filmu mi pomáhali i talentovaní spolužáci z jiných oborů, které na škole jsou, jako je oděv nebo grafika.

Jakou roli má ve vašem týmu Jan Otruba, který poslední Noc filmových nadějí vyhrál a letos spolupracoval včetně vašeho snímku na dalších třech v soutěži?

Honza mi s filmem moc pomohl jako produkční. Je to takový můj parťák. Když nám třeba ke konci natáčení docházely peníze a nemohli jsme zaplatit vykopání hrobu pro naši dekoraci, tak se mnou vzal krumpáč a lopatu a celý den mi v dešti pomáhal kopat jámu, abychom mohli druhý den natáčet. Takových lidí si vážím.