S pátým albem přiváží islandská formace několik pozvolných změn ve svém zvuku. V první řadě odhodila dosud tvrdošíjný chladivý závoj a nechala nové písničky trochu prohřát. Učinila tak opatrně a elegantně, aby neztratila tvář. Z kontextu desky je stále cítit chladivá sychravost, tentokrát je ale postavena především na leckdy v intencích kapely „rozdováděném“ zvuku kytar a hojnější přítomnosti partů pro orchestr, než tomu bylo v minulosti.

Sigur Rós tím neztratili. Originalitu si chrání skrz téma kolekce – mystickou severskou přírodu a její tajemství. Texty v islandštině jsou tedy především náladotvorné, pořád jako by počítali s pozdějším využitím celé skladby v nějakém filmovém díle.

Zajímavostí je také první písnička v historii Sigur Rós v angličtině. Na konci alba je kousek All Alright, jehož jemnost přizvukuje původním nahrávkám formace a lze to chápat i tak, že za angličtinu v textech se kapela znovu podepsala pod čarokrásnou zvukomalebnost z minulých let.

Je třeba se zaujetím konstatovat, že Sigur Rós nahráli další osobité album s jedinečným aranžérským i kompozičním přístupem. Přestože se logicky hudebně mění, v zásadě zůstávají stejní.

 

Sigur Rós: Me? Su? Í Eyrum Vi? Spilum Endalaust
EMI, 55:40