Prvotina Andreje Zvjaginceva vypráví příběh otce, který se po desetileté nepřítomnosti setká se svými dvěma syny a nachází k nim cestu při rybářském výletu v divoké přírodě Ladožského jezera.

Už jsme psali o tomto mimořádném díle, které neskrývá jisté inspirační podněty u ruského velikána Andreje Tarkovského, který v Benátkách zvítězil přesně před čtyřiceti lety se svým debutem Ivanovo dětství. Pozoruhodné jsou zejména výkony obou chlapců, z nichž jeden se ihned po skončení natáčení utopil při skoku z věže, kterou vlastně film začíná...

Zvjagincevovo vítězství je o to cennější, že obstál v mimořádně silné konkurenci. Verdikt poroty je ale oprávněný, i z mého pohledu šlo o nejlepší snímek festivalu. O film byl na festivalu obrovský zájem, v den premiéry byl prodán do třiceti zemí, českého distributora zatím nemá.

Ocenění si odvezl i Sean Penn a Katja Riemannová

Stříbrného lva získal japonský režisér Takeši Kitano za snímek Zaitoči o statečnosti samuraje, o kterém se všichni domnívají, že je slepý masér. Zvláštní cenou poroty byl poctěn libanonský film režisérky Randy Šahla-Sabbadžové Drak - milostný, v detailech docela drsný příběh z libanonsko-izraelské hranice.

Cenu za nejlepší ženský herecký výkon si letos z Benátek odváží německá herečka Katja Riemannová za roli ve filmu Rosenstrasse režisérky Margarethe von Trottové. Hlavní mužskou cenu obdržel americký herec Sean Penn za výkon ve snímku 21 gramů mexického režiséra Alejandra Gonzalese Inarritua.

Dva čestné Zlaté lvy udělila porota za celoživotní dílo režiséru Dinu De Laurentisovi a egyptskému herci Omaru Sharifovi.

Pod taktovkou de Hadelna

Na 60. ročníku festivalu bylo promítnuto přes 140 filmů, z nichž 20 bylo soutěžních. Druhým rokem festivalu šéfuje bývalý ředitel Berlinale Moritz de Hadeln. Jestliže loni převzal taktovku až na jaře - a na programové skladbě bylo trochu i vidět, že byla šita horkou jehlou, pak "první repríza" dopadla na výtečnou.

Mám pocit, že za jedenáct ročníků mých zkušeností s Benátkami byl tento ročník snad úplně nejzdařilejší ze všech. Minimálně desítka titulů má šanci přežít svou dobu, což snad budou moci brzy posoudit i naši diváci.

Česko nemělo na festivalu zástupce

Česká kinematografie neměla - na rozdíl od Ruska (kromě vítězného Návratu zde byl uveden další pozoruhodný debut, Poslední vlak Alexeje Germana ml.), Polska, Maďarska, a Lotyšska - na festivalu žádného zástupce.

Hans Joachim Schlegel, programový koordinátor pro střední a východní Evropu si v této souvislosti posteskl: "Dvakrát škoda, protože jsem viděl jeden pozoruhodný český film - Sentiment debutujícího režiséra Tomáše Hejtmánka věnovaný osobnosti Františka Vláčila. Bohužel však byl tento snímek nabídnut pozdě..."

Vůbec přístup českých filmařů k Benátkám jako jednomu z klíčových festivalů je tristní. Na jedné straně nemáme mnoho filmů, které by obstály v zahraniční konkurenci, natož tak silné, jako byla letos na benátském Lidu, na straně druhé je třeba filmům pomáhat, jak to dělá většina civilizovaných zemí prostřednictvím státních zastřešujících organizací. V oblasti kinematografie mezi ně zatím nepatříme.