Pohoupával jsem se tam v pomněnkově modrém moři, vzdálen od všeho kypění a naparování, od okorávání a sesychávání, od good governance (dobrého vládnutí) i od rogues states (států darebáků).

A z pozice nezúčastněného diváka dlícího v té pomněnkově modré vodě, ve které jsem si vyplachoval květák čili čistil kedluben, musím prohlásit, že se mi zdálo, že tam někde na břehu, skryté mezi skalami, se opalují vedle sebe dobro a zlo, a vůbec jim to nevadí, protože, jak napsal Ulrich Beck, v pokročilé moderně je společenská produkce bohatství systematicky doprovázena produkcí rizik.

Ale možná jsem měl jen takový obvyklý společenský úpal, protože slunce žhnulo a já měl obrovský problém se svým tělem, což se dá popsat slovy z kulinářské oblasti: jako biftek jsem procházel fázemi raw (zprudka pečený, uvnitř syrový), rare (uvnitř krvavý) a medium (uvnitř růžový).

„Na Bali“

Překvapilo mě, že „na Bali“ nebyl jediný stánek s tiskem. Noviny nebo časopisy se tu prostě nevedly. V ovladači televize na pokoji chyběly baterky a nejbližší internet ve vedlejším hotelu věčně okupovali dva malí polští hažarti. Pokaždé, když jsem si přišel koupit za euro svých patnáct informačních minut, pařili nějakou nepochopitelnou hru.

Když na displeji počitadla naběhla poslední minuta, zazubili se na nervózní čekatele a vsunuli další minci, zatímco jejich rodiče v baru vedle recepce popíjeli Mythos, což je poměrně pitelné pivo.

Vrazi to ani náhodou neflinkají

Tak dlouho jsem v informačním stínu už dávno nepobyl. Přelouskal jsem díky tomu několik detektivních bestsellerů. Všechny byly napínavé a v žádném z nich nikdo neumřel jen tak. Současní literární vrazi to ani náhodou neflinkají. Oběti jsou znásilněny před vraždou, při ní i po ní, mají na hlavách plynové masky, na sobě dětské šatičky, kolem nich jsou vystaveny plyšové hračky.

Ve všech otvorech (na hlavě i níž) se jim to hemží pavouky, případně tam jsou vloženy mince, texty z bible nebo kousek masa někoho úplně jiného. Těla jsou pomalována, potetována, poleptána, opařena, pořezána, popálena nebo jsou do nich vyvrtána slova. Jsou jim odňaty části údů, oči, jazyk, kusy kůže, obratle i celá páteř. Nejlépe to vše najednou. Protože, jak už dobře víte, v pokročilé moderně je společenská produkce bohatství systematicky doprovázena produkcí rizik.

To jsem to dnes pojal zase pěkně dialekticky!

Centrum detektivky – místo pro setkání všech milovníků detektivek a napětí