Kapela existuje od roku 2000, ale album vychází až nyní. Chyběla k jeho dřívější realizaci vůle?


Zpočátku jsme především chtěli hrát muziku, která má něco společného s moderním blues a současně i funkem nebo rockem. Moji spoluhráči jsou lidé, kteří prošli Ježkovou konzervatoří, případně jazzovou školou, kterou vede Jaromír Honzák a která je taková nadstavba konzervatoře. Jiné ambice než hrát po jazzových klubech a festivalech jsme neměli. Později se sestava ustálila na současném kvintetu a volným tempem začaly vznikat vlastní písničky. Snaha byla, aby se ničemu moc nepodobaly a abychom si vytvořili vlastní jazyk.

To je dnes dost složité.


Věděli jsme samozřejmě, že bude napájený spoustou vlivů, protože nic nevzniká z ničeho. Nechtěli jsme ale být standardní bluesová kapela, která hraje otřepaný materiál. Písničky vznikaly poměrně dlouho. Rozhodoval jsem se také, jestli to mám zkusit v češtině. Toho jsem se obával.

Proč?


Věděl jsem, že tím můžeme zčásti cosi ztratit, protože angličtina je svým charakterem k druhu hudby, který s Gumbem děláme, optimální. Strach ale postupně zmizel. Když jsme po čase měli dost skladeb a věděli jsme, že si za nimi stojíme, přistoupili jsme k nahrávání.

Souhlasíte s tím, že základem většiny skladeb na desce je stále blues?


Kdybych se vykašlal na hraní na foukací harmoniku, kterého tam stejně moc není, moc bluesového by nezůstalo. Písničky jsou podle mě dost odjinud, blues překračují. Je tam latina, jazzová balada se smyčcovým kvartetem, což je titulní písnička, Kočka je zase francouzský šanson s akordeonem. Žánrové překračování je náš program. Hrajeme především písničky, ačkoli se nebráníme označení bluesová kapela.

V bookletu přiznáváte textové inspirace některými básníky. Je to běžná věc?


V písničce Kočka jsem si půjčil verš od Francouze Léona-Paula Farguea, to jsem musel přiznat. Kdybychom texty procházeli podrobně, rozhodně bychom našli i odkazy k dalším básníkům. Ale bylo by to vzdálené přes několik rohů. Poezii čtu a celý život si píšu básničky, takže je to přirozené.

Co se musí stát, abyste začal psát text nebo báseň?


Nějaká slečna mi musí napsat inspirativní esemesku…

Jenom?


…ne, to jsem si dělal legraci. Mám textů půlku šuplíku, ale kluci z kapely nejsou zvyklí psát muziku na text. Nejdřív tedy přijde hudba, se kterou se musím sžít a identifikovat. Některé texty vznikají relativně dlouho, respektive základní materie je hotová brzy, ale vylepšování trvá. V tom jsem perfekcionista. Text k písničce Čajová lilie jsem vylepšoval půl roku. Kupodivu text k titulní skladbě byl hotový během jedné noci. Pak jsem na něm už nic neměnil.

Jak budete album v nejbližší době propagovat?


Před osmi lety jsme začali hrát po pražských jazzových klubech. Potom jsme se stali stali známější i pro pořadatele mimo Prahu. Tu a tam jsme někam vyjeli, jen v posledním roce jsme tuto aktivitu utlumili, protože jsme čekali na album. V nejbližší době se budeme snažit hrát víc mimo Prahu, přičemž zůstanou tři až čtyři koncerty měsíčně v pražských jazzových klubech.