Proto nepředpokládám, že by součástí jejich přípravy byly čtivé, nepředpojaté, i když kritické (soudruzi, zdravě kritické!) eseje, portréty, úvahy a příhody dlouholetého dopisovatele italského listu La Repubblica, žurnalisty a profesora na univerzitách v Berkeley a v Šanghaji Federika Rampiniho.

A víte, že taxikáři v Pekingu mohou nadávat?

Českým divákům, kterým televize bude poskytovat události v zemi OH od nevidím do nevidím, doporučuji proložit ten nepřetržitý tok jásotu i nářku listováním v jeho knize Čínské století (vydalo ji nakladatelství Dokořán v překladu Karoliny Křížové).

Rampini jí dal podtitul Autentický průvodce zemí rudého draka a tvrdí, že 21. století bude stoletím čínským, tak jako bylo to dvacáté stoletím americkým. Na co se můžeme těšit a co nás při čínské ekonomické expanzi určitě nemine, nám jistě už teď napoví i jeviště, zákulisí a rekvizitárna toho velkolepého divadla, zvaného olympijské hry.

A víte, že na popravu se v 21. století dá chodit jako na lidovou podívanou?

Že půjde o divadlo jak sportovní, tak politické, i vrabci vědí. Ale víte, že v Pekingu je rovněž jakási umělecká Greenwich Village?

V továrních halách bývalé zbrojovky, kterou na odlehlé periferii postavili kdysi soudruzi z NDR, našli azyl alternativní čínští umělci. Jeden tam třeba vystavil dva kontejnery plné zmrazených zvířecích mozků a srdcí, druhý se sám vystavil nahý v průhledné plastové bublině ve tvaru šnečí ulity, v dalším hangáru leží Mao Ce-tung a kolem jeho lože drží stráž (místo vojáků) miniaturní dinosauři a jiné plastové hračky pro děti. A tak dále.

A víte, že taxikáři v Pekingu mohou nadávat? Dokonce i na komunistickou stranu?
A víte, že na popravu se v 21. století dá chodit jako na lidovou podívanou?

Rampini píše: V Čchang-ša, v hlavním městě provincie Chu-nan, vzali učitelé 1. října 2004 stovky žáků na zvláštní výlet - za odměnu. Ve sportovní hale mohly děti z obou stupňů základní školy (6-16 let) spolu s dalšími 2500 diváky přihlížet popravě šesti odsouzených. Celou podívanou nabízí i jedna internetová stránka.

Čínské století vyšlo poprvé v Miláně v roce 2005. Ptejme se, co se za ty necelé čtyři roky v zemi OH změnilo.

Někdy přece nejde zacpat si nos s tím, že tak to chodí.