Cítíte se být hybateli hudebního vývoje?

Lidé říkají, že jsme si hudební styl, který hrajeme, sami vytvořili. Nevím, jestli to tak opravdu je, ale každopádně jsme se motali u jeho začátků. Tím jsme možná inspirovali několik lidí. Neustále cestujeme a sbíráme nápady po různých koutech zeměkoule.

V devadesátých letech měly hudební styly krátkou životnost. Nemrzí vás to?

Tou dobou jsme začínali a objevila se také vlna britpopu. Oasis, Blur a další kytarové kapely. Najednou jsme vyšli z módy. Předtím se o nás hodně mluvilo a o chvíli později jsme nikoho nezajímali. Ale nás to tolik neštve, jen je to teď těžší.

V jakém smyslu?

Z předních stran hudebních magazínů a z hledáčku médií jsme zmizeli. Začaly psát o Blur, Oasis a podobných. Museli jsme o pozornost bojovat. Ale hudbu děláme dodnes, koncertujeme, například i v Česku. Prvně jsme tu hráli tuším v devadesátém sedmém. Také nalézáme fanoušky na jiných místech, jezdíme víc na východ – Maďarsko, Slovensko, Polsko. To jsou pro nás vzrušující, nové oblasti, ve kterých jsme mile přijímáni, takže nejsme smutní. Je to tak, že stále děláme stejnou hudbu – chvíli jsme „in“ a pak zase ne.

Vaše hudba je označována jako world music. Není to málo?

Nemám to označení příliš rád. Říkal jsem si, že bychom tak mohli pojmenovat příští album a tím to vyřídit. Nic neznamená. Vymysleli ho žurnalisté a obchodníci, aby pojmenovali hudbu, která je více tradiční. Naštěstí se v obchodech nacházíme v různých odděleních, někdy i v rocku, popu nebo třeba indies a trance.

Zpíváte o věcech, které se okolo vás odehrávají. Jsou pro vás zajímavá politická témata?

Nepovažujeme se za politickou kapelu, ale většinou je jedna angažovaná píseň na albu. Naposled to byla skladba o hraničních kontrolách. O tom, jaké problémy mohou lidi potkat, když chtějí cestovat. Mám přítele Senegalce, který žije v Evropě. Po ní se může bezstarostně pohybovat, ale je pro něj obtížné jet domů. Stejně tak jedna má jemenská kamarádka. Je zpěvačka a cestuje po světě, ale nemůže navštívit svou rodinu. Nedostanou víza do své země. O tom je píseň Border Control.

Na poslední desce se k vám v jedné písni přidala vaše bývalá zpěvačka Natasha Atlas. Budete s ní dál spolupracovat?

Budeme s ní brzy hrát na maďarském festivalu Sziget, kde nám řekli, že o nás mají zájem, pouze když s námi bude Natasha zpívat. Také s ní a naším klávesákem pracujeme na hudbě k břišním tancům.

Pracujete už na novém albu?

Ne. Budeme nyní vytvářet soundtrack k filmu The Stranger. Je to o dvou marockých imigrantech s rozdílným charakterem, kteří na sebe narazí, a o problémech, které je a ostatní imigranty potkávají. Možná jste slyšeli o italských Romech a o tom, že se je a ostatní podivné mimozemšťany italská vláda pokouší vykopnout ze země. Myslím, že to je poměrně důležitý film. Jakmile se objeví nějaký problém, ve všech zemích z toho obviní imigranty. Je to nyní silné téma i v Anglii, kam proudí hodně pracovníků z východní Evropy. Není na tom nic špatného, chtějí pracovat a vydělat si na živobytí v jiné zemi.