Solženicyn, který byl v roce 1974 zbaven občanství Sovětského svazu a násilně vypovězen ze země, se proslavil svými grafickými popisy života v pracovních táborech. Jeho tvorba se hluboce zapsala i do povědomí českých čtenářů: Jeden Den Ivana Děnisoviče se objevil v českých knihkupectvích už roce 1963, rok po jeho vydání. Jeho nejslavnější dílo Soustroví Gulag (1973) vyšlo česky nejdříve v zahraničí, oficiálně pak v roce 1990.

Solženicyn prožil bouřlivý život. Když vypukla druhá světová válka, přihlásil se dobrovolně do armády a odešel bojovat na frontu. Za své zásluhy byl jako důstojník dělostřelectva dvakrát vyznamenán za zásluhy.

Za kritiku v dopise internace

V roce 1945 se mu vymstil dopis, který poslal svému příteli a kritizoval v něm sovětského vůdce J. V. Stalina. Byl poslán do trestného tábora, odkud se dostal až po osmi letech v roce 1953. Následující tři roky strávil ve vyhnanství v Kazachstánu. Do Ruska se vrátil v roce 1957, kdy byl rehabilitován a začal pracovat jako učitel.

V roce 1968 ale Solženicyna svých řad vyloučil Svaz spisovatelů. O dva roky později, v roce 1970, mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. Z obavy, že by ho ruské úřady nevpustily zpět do země, si ji však nevyzvedl.

Ruského občanství byl nakonec v roce 1974 stejně zbaven, a to poté, co vyšlo na Západě jeho nejslavnější dílo Souostroví Gulag. Úřady ho nechaly násilně vypovědět ze SSSR. Žil pak v Německu, ve Švýcarsku a v USA. Do Ruska se vrátil v roce 1994. Roku 1997 byl zvolen řádným členem Ruské akademie věd.