Deska Secret Voyage vyvolává rozpaky. Někdo, kdo zcela určitě umí dobře hrát na kytaru, se zde prezentuje prazvláštním historizujícím popem, který je zcela předvídatelný a bohužel také rázným krokem přeskočil hranice únosného kýče.

Jednoduché melodie dávají nejvíc prostoru zpěvačce, která sice nedělá vyložené chyby, ale je na celé desce dost monotónní a neemotivní. Blackmorova kytara většinou není slyšet a když už má (téměř hardrockové) sólo, stejně je překryté houslemi či klávesami.

Nejzajímavější momenty přicházejí, když kapela a zpěvačka ustoupí do pozadí a chvíli hraje jen akustická kytara. Škoda, že jich na této naivně romantické a lehce přeslazené desce není více. Rozhodně by pomohly více než bizarní renesanční coververze Can’t Help Falling In Love, kterou ani slovy nelze komentovat. To se musí slyšet.

Blackmore's Night: Secret Voyage, Warner 2008