Článek
Kdybych si roční vojenskou službu odkroutil, určitě bych o tom tak často nepsal. Vysvětlení byste našli nejspíš u Freuda. Ale slibuju, že už to na delší dobu nechám být.
Kdo nemá rád Švejka, tomu automaticky snižuji známku
Jiné oblíbené téma je Jaroslav Hašek. Kdo nemá rád Švejka, tomu automaticky, bez vysvětlování snižuji známku. Jenže čím dál tím více odsouvá Švejka do pozadí jeho autor. Hašek je jedna z nejinspirativnějších postav české minulosti.
Předběhl americké beatniky i performery a při troše dobré vůle a při přivření jednoho oka by mohl být brán jako iniciační zdroj všech možných uměleckých, občanských či jen tak provokujících aktivit, jež operují na území kolem horké hranice s dobrými mravy standardně fungující společnosti.
Hltám proto všechny haškovské práce. Po dlouhém čase jsem zase otevřel knihu Zdeňka Matěje (vl. jménem Mariana) Kuděje, člena pražské bohémy, cestovatele, novináře, překladatele (viz Tarzan a Dr. Fu Manchu) a spisovatele, Ve dvou se to lépe táhne (Lidové nakladatelství, Praha 1971). Teprve teď jsem si přečetl, že jde o upravený a zkrácený text, pod kterým je podepsán Jan Lopatka. Jak mám Lopatku rád, tohle je špatně.
Sehnal jsem původní vydání a srovnal obě varianty
Ihned jsem si sehnal původní dvojdílné vydání od A. Svěceného z roku 1927 a srovnal obě varianty. Třeba z kapitoly Založení strany mírného pokroku v mezích zákona v Rakovníce na s. 152, když se ukázalo, že pro místní organizaci strany bylo získáno více než dvacet členů, kteří ihned zaplatili příspěvky, takže naše existence v Rakovníce byla toho i příštího dne plně zabezpečena, je třeba vynecháno:
„Předávám slovo našemu místopředsedovi, příteli Matěji,“ pokračoval Hašek. „Nechť vás první seznámí s hnusnými intimitami svého zvrhlého žití v době, kterou budu nyní nucen ztráviti o samotě, neboť cítím, že se ve mně rodí věci veliké, které se derou na světlo boží a které nechci, aby uzřely oči profanního davu. Dejte mi nějaký kus novin, pane vrchní. Nejlépe inserty, nabídnutí k sňatku nebo něco podobného. Ty poskytují člověku, odloučivšímu se dobrovolně od ostatních a uchýlivšímu se do vznešené samoty, četbu nejpoučnější a nejzajímavější.“ A obdržev žádaný kus novin, odebral se tam, odkudž je, bohudík, ještě návrat možný.
Odváží se nějaký nakladatel vrátit knihu do původního stavu?
Odváží se nějaký nakladatel vrátit knihu do původního stavu? Ze stránek Radko Pytlíka o posledních dnech Haškova života.
