Záhy po Němcové vstupujete do Carmen. Je to hodně jiná postava?

Ne tak docela. Obě spojuje láska a touha po ní a hlavně obě jsou silné ženy. Podle mě i Němcová byla temperamentní žena, jinak by nemohla napsat tak krásné věci. Carmen je pro mě trošku oříšek, co se týká pohybu. Je to něco jako zeď. Ale já jsem beran a těžké úkoly mě baví. Takže ohnu hlavu a jdu proti té zdi.

Není vám líto, že zkoušíte od rána do večera, zatímco jiní odpočívají u vody?

Vůbec mi nevadí, že nemám prázdniny a dřu od nevidím do nevidím, protože na konci se rýsuje krásný cíl. Věřím, že to bude veliké představení.

Jaká je vaše spolupráce s režisérem Gabrielem Barrem?

Skvělá, a to nejen s panem režisérem, ale s celým týmem. Zahraniční produkce se o své hvězdy opravdu umí starat a já si to fakt užívám. Nejsem na to až tak zvyklá. Když mě někdo pochválí za to, co neumím, ale rychle se to naučím, tak jsem pak ochotná udělat cokoli. A oni na oplátku jsou fantastičtí. Režisér, aranžér, autor libreta, skladatel Frank Wildhorn pro mě napsal jednu z nejkrásnějších písniček poté, co se byl podívat na mém koncertě v Lucerně.

Říkala jste, že režisér Barre nechápe českou povahu, co jste měla na mysli?

On třeba těžko chápe, že se u nás silnému člověku schody mydlí a slabému se pomáhá nahoru. To máte jako s tou kozou, co by měla sousedovi nejradši chcípnout. Tak tomuhle on nerozumí. Jenže já jsem v téhle branži 22 let a vím, co obnáší, a taky vím, že takhle velkých nabídek moc nepřichází, zvlášť když se o ně nederete. Takže jsem s tímhle létem moc spokojena.

Ale nerada bych, aby to vyznělo, že jsem tady nespokojená a toužím po rozmazlování v cizině. Mě na Broadwayi nikdo neuvidí, fakt po tom netoužím, český divák mi stačí. Nejsem líná, jen vím, kde je moje místo. Já prostě patřím sem.