Zájem o stále ještě "rudou" Asii není náhodný. Její umělci dnes patří ke hvězdám uměleckých přehlídek od New Yorku až po Benátky a jejich práce se staly i ozdobou nedávno skončeného Pražského bienále. Právě tady Číňané zaujali ucelenými kolekcemi fotografií, které se vyznačovaly tvůrčí invencí i zvládnutým řemeslem. Stejné rysy má i soubor 200 prací představený v Rudolfinu s tím, že výběr je širší a bohatší.

Je na co se dívat

Expozice nazvaná Podivné nebe už na první pohled ukazuje, že Čína má vytříbenou kulturní tradici s dokonale propracovanou estetikou. Řemeslo se tu velice cení - je alfou a omegou průmyslové výroby i umění. Navíc použití moderních technologií je této zemi vlastní už po tisíciletí. A když se tohle všechno spojí dohromady, pak výsledek je velmi inspirativní. A tak je na co se dívat.

Sama moderní fotografie otevírá Číňanům nové obzory a stala se mezi zdejšími výtvarníky populární. Kurátor z Hongkongu Chang Tsong-zung k tomu říká: "Zatímco výtvarné akademie dále trvají na přísném dodržování tradiční techniky malby, mnoho umělců odhodí štětec a vrhne se na fotoaparát okamžitě, jakmile mohou začít se svou vlastní prací. Lákavost objektivu se zvýšila také díky úspěšnosti, co se slávy i peněz týče; jak fotografie, tak video jsou totiž silně zastoupeny v současném čínském umění na mezinárodní scéně."

Číňané sledují trendy

Chytří a prozíraví Číňané jen důsledně sledují světový trend: v 90. letech se výtvarníci Evropy i Ameriky vrhli na spouště fotoaparátů se stejnou vášnivostí, s jakou kdysi v renesanci bušil Michelangelo špičákem do carrarského mramoru.

Drtivá většina v Praze vystavujících se narodila v 60. letech. Patří tedy k začínající střední generaci. Dovedou se výtvarně dívat a kreativně pozorovat realitu fiktivní i skutečnou, znají dobře svoji domovinu, ale jsou již obdařeni i rozumem a kalkulací. Po čertech dobře ví, čím oslovit "světovou" čili západní veřejnost. Propadají tak stejné globální nostalgii, kýčovité extravaganci i sžíravé ironii nad konzumním stylem života jako jejich američtí a evropští současníci. Ctí pořád svoje domácí umění, ale současně jejich výrazové prostředky nemají daleko od formulí výtvarníků z New Yorku nebo Londýna: inspiruje je stejně agresivní reklama i obdobný svět počítačové virtuální reality.

Šoubyznys velkých hvězd

A ukazuje se také, že i do komunistické Číny, kde všichni jsou si rovni, ale někdo si je rovnější, pronikla šoubyznys velkých hvězd. V jejich záři se utopí statisíce jiných talentů, možná originálnějších a pracujících pokorně bez halasných gest. Vše nyní hodně závisí na kurátorech. Jsou z nich estetičtí bohové! A ohební umělci se jim mnohdy podřizují. Leccos je namixováno tak, aby to bylo pro západní civilizaci dobře stravitelné. Některé fotografie vypadají jako jídlo v pražských čínských restauracích. "Číňan by to nejedl", řekl mi jeden z šéfkuchařů vyhlášeného podniku. "Děláme to tady tak, aby to chutnalo vám Evropanům". Asi podobně je to i s touto výstavou. Udělat si objektivní obrázek je však těžké. Nabízí se jen mlhavé pochybnosti...

Pro Evropany

Bylo by třeba zajímavé zjistit, kolik z rodilých Číňanů by pochopilo vtipnou reakci na Prám Medúzy od francouzského romantika Théodora Géricaulta, jakou na výstavě předvádí Jieming Hu. Slavný obraz kdysi posloužil ke kritice pařížské společnosti. Ze ztroskotanců na voru se nyní stali Číňané i s obrázkem svého bývalého vůdce Maa. Nechybí tu ani umělec v pozici malíře Gustava Courbeta z jeho Ateliéru včetně polonahé modelky za jeho zády. Prostě záměrná citace něčeho, co okamžitě zabliká v mozku kulturně vzdělaného Evropana a Američana. Takových příkladů by se tu našlo více.

Pokud je toto obrázek opravdové a autentické čínské výtvarné současnosti, tak se tato země - kdysi tolik izolovaná a lpící na tradicích - otevírá nebývale světu tak, jak bychom to ani nečekali. Nabízí řemeslně perfektní tvorbu, velmi dobře poučenou aktuálními trendy a poměrně hodně proevropsky i proamericky orientovanou.

Zůstane Čína ve středu zájmu?

Dobrá polovina z těch, co tu vystavují, by jistě kralovala přehlídkám typu britské Senzace, která vzbudila nebývalý rozruch i u konzervativních Britů. Co víc si mohou přát umělečtí kurátoři a galeristé, kteří jako novodobí kolonizátoři směřují do Asie pro nové, neotřelé a poměrně levně dostupné umění, použitelné pro "západní" muzea a galerie současného umění, které se sobě podobají téměř jak McDonaldovy restaurace. Rudá Čína tu může být na čas superstar. Nebo napořád?

Podivné nebe - Současná čínská fotografie, Galerie Rudolfinum, Praha, 4. září - 23. listopadu, denně mimo pondělí od 10 do 18 hodin, kurátoři: Chang Tsong-zung a Petr Nedoma, akci doprovází řada přednášek a také festival čínských filmů, které se promítají v Divadle Na Zábradlí.