Zprvu šlo podle jeho slov všechno bez problémů. Až do 14. dubna 2007, kdy v Praze vydražil za 5 miliónů 200 tisíc kubistické Zátiší s artyčokem a mandolínou od Emila Filly.

„Ochotně jsem Fillův obraz zapůjčil i na umělcovu výstavu, kterou organizovala pražská Národní galerie. Dokonce jsem kvůli tomu přijel do České republiky, jinak mám v Praze nákupčí, která za mne nakupuje na dražbách. Na této výstavě jsem svého Fillu viděl naposledy. Od té doby je uzavřen v Praze v trezoru. Abych ho měl doma, to mi české úřady zakázaly.“

Čapka si můžete půjčit na pět let

České ministerstvo kultury totiž Američanovi oznámilo, že jde o kulturní památku a tak si Fillu nemůže nikam vyvést. Asi nejlepší by bylo, kdyby si koupil v Praze dům a občas se na svoje obrazy zaletěl podívat...

Stejné potíže začal mít Peter Schwartz i s obrazem Koupel nohou od Josefa Čapka, který na aukci v Praze vydražil 30. září 2006 za 9 miliónů a 300 tisíc korun. Bylo mu navrženo, že toto dílo si může odvést na pět let do USA a pak ho musí zase vrátit.

„Já nechápu, komu bych měl svůj obraz vracet, když je proboha můj!“ - a Schwartz k tomu dodává, že v kulturním západním světě je něco podobného neuvěřitelné. „Když si na veřejné aukci v Londýně nebo v Paříži koupím Františka Kupku, nikdo mi nezakáže, aby si ho nesměl odvést domů. Pokud má nějaká londýnská nebo pařížská státní galerie o toto dílo eminentní zájem, pak stát uplatní předkupní právo. To je zcela pochopitelné a regulérní. V Čechách se prostě jen vývoz zakáže, ale stát o vlastní obraz už pak nemá žádný další zájem. Provažuji to i za neseriozní vůči tomu, kdo chce v Čechách takový obraz prodat.“

Jeho slova potvrzují i významní pražští obchodníci. Miroslav Korecký, který prodává nejcennější díla české avantgardy, pro Právo řekl: „Nikdy se mi za patnáctiletou kariéru nestalo, aby stát úplatnil předkupní právo na některý z obrazu. A to mým obchodem prošly výjimečné skvosty z nejlepších prvorepublikových sbírek.“

Martin Kodl z aukční síně Kodl, který prodal od roku 1989 nejvíce Fillů v Praze tvrdí: „Řadu Fillových obrazů získali i cizinci. Dvakrát mi nebyl povolen vývoz. Přednostní nákup stát nevyužil nikdy.“

Gogh ano, Čapek ne

Schwartz se všemu diví: „Na celém světě každý rok změní svoje majitele statisíce uměleckých děl a vůbec nikdo nebrání volnému pohybu Pabla Picassa, Vincenta van Gogha nebo Claude Moneta, jejichž obrazy stojí desítky miliónů dolarů.

Když si podnikatel v Japonsku koupil van Goghovy Slunečnice, nikdo kvůli tomu v Evropě nedělal skandál a vůbec nikdo mu nebránil v tom, aby si je do odvezl do Tokia. Když už chtějí Češi bránit svoje kulturní dědictví před sběrateli, tak byl měli mít vypracován přesný seznam, čeho a koho se to vlastně týká. Já jsem nechtěl nic ukrást, já jsem chtěl legálně vybudovat ve Washingtonu soukromou galerii české avantgardy!“

S obrazy Filly, Čapka a dalších autorů měl Schwartz velké plány. „S mými právníky jsem měl domluveno, že po smrti celou kolekci věnuji do pražské Národní galerie, že katalog sbírky vydám v podobě velké publikace a k popularizaci českého umění jsem chtěl svoje obrazy pravidelně půjčovat na mezinárodní výstavy a to i do České republiky. Toto jsem říkal zcela veřejně. Je to ověřitelné a doložitelné.“

Obraz Krypta od Františka MuzikyObraz Krypta od Františka Muziky

Dvojí metr

Kubistických zátiší namaloval Emil Fila několik set. Kdyby jedno bylo ve Washingtonu, tak kulturní dědictví národa rozhodně nebude ohroženo. Naopak o kvalitách českého malíře by se dozvěděli další lidé, sběratelé i odborníci.

Jsou však mimořádné unikáty, dokonce přináležející k národním kulturním památkám, kde při uplatnění stejného památkového zákona nebylo ministerstvo kultury schopno od majitelů ani vymoci předkupní právo. Případ je celkem dobře známý. Jde o sochu německého avantgardního sochaře Wilhelma Lehmbrucka nazvanou Torzo kráčející ženy, která byla původně v brněnské vile Tugendhat a z důvodu ochrany byla uložena v Moravské galerii.

Toto dílo si vybral sám architekt Ludwig Mies van der Rohe, aby s ní vyzdobil interiér této slavné stavby. Takže šlo o památku, jež byla nedílnou součástí zcela nejvzácnějšího pokladu moderní architektury na území České republiky.

Sochu v roce 2007 získali restituenti a téměř okamžitě a bez jakýchkoliv administrativních problémů ji vyvezli do Londýna, kde ji na aukci Christie‘s vydražil neznámý kupec za milión liber (v tehdejším kurzu za 42 miliónu korun). To vše se odehrálo s plným vědomím českého Ministerstva kultury.

Marek Pokorný, ředitel Moravské galerie pro Právo tehdy řekl, že měl zcela svázané ruce: „Mohli jsem nárokovat předkupní právo, ale to by šlo jen v případě, že by toto dílo bylo vyhlášeno za kulturní památku. To se ale nestalo, takže jsem mohl jen přemlouvat majitele, aby nám ji prodali. Ti se však raději rozhodli pro aukci v Londýně."

Rozprodej sbírky

Trpělivost Petera Schwartze měla jen určité meze. Věc kolem vývozu předal právníkovi, který ho v Praze zastupuje. Myslel si, že se vše musí vyřešit. Jeho dalším šokem se stalo zjištění, jak neuvěřitelně hlemýždím tempem pracují české soudy. Takže se nakonec rozhodl, že s českým uměním končí. Díla, která koupil na aukcích v Praze znovu prodá.

Čtyři nejslavnější obrazy ze Schwartzovy sbírky (Čapek, Procházka, Filla a Muzika), které on sám viděl jen na fotografiích a v případě Filly jednou na výstavě v Jízdárně Pražského hradu, budou v září draženy na velké aukci v pražském Hotelu Hilton. Schwartz za ně zaplatil přibližně dva milióny dolarů.

Novým vydražením je pověřena Galerie Art Praha. „Nemám strach, že by se tyto skvosty neprodaly. Část z nich pochází z bývalé Borovičkovy sbírky, která byla restituována z pražské Národní galerie, takže jde o mimořádnou nabídku. V současnosti je tu dost bohatých domácích sběratelů. Myslím, že se o tyto obrazy doslova poperou,“ řekl majitel aukční síně Vladimír Neubert.

Schwartz se aukce nezúčastní a považuje ji za vynucený pohřeb všech svých snů. Všem teď říká: nesbírejte české umění, budete zklamáni jako já.

Co k případu řekli:
Ředitel sbírky Současného a moderního umění Národní galerie v Praze historik umění Tomáš Vlček

„Případ pana Schwartze znám a myslím si, že když stát něco prohlásí za kulturní památku, tak by to měl i koupit. Chápu, že státní pokladna nemá peníze. Takže pak vznikne téměř absurdní situace, která je výsledkem nedomyšlené snahy, jak pouze administrativními zákazy ochránit domácí kulturní bohatství. Nemůžeme však izolovat české umění od světa, nemůžeme bránit tomu, aby bylo v zahraničních soukromých sbírkách nebo ve velkých světových muzeích. Pokud na něčem opravdu trváme, tak by měl stát využít práva přednostního výkupu.“

Oficiální stanovisko Ministerstva kultury ČR

„V případě pana Schwartze se jednalo o obraz zátiší od Emila Filly, který chtěl vyvézt do zahraničí a proto si podal žádost o vývozní povolení do Národní galerie v Praze. Její odborní pracovníci obraz vyhodnotili jako zcela mimořádné a hodnotné dílo, které je "vynikající a nenahraditelnou ukázkou významné a ne příliš početné skupiny zátiší, která představují vyústění těchto teoretických úvah. Ve Fillově tvorbě znamenají zesílený zájem o čistou formu zbavenou té popisnosti, která je charakteristická pro naše určování viděných předmětů." Z uvedených důvodů proto Národní galerie zaslala Ministerstvu kultury v rámci zákona č. 71/1994 Sb. podnět k zahájení řízení o prohlášení tohoto obrazu za kulturní památku, čili šlo by o dílo, které by mělo být chráněno a nemělo opustit náš stát.

Ministerstvo kultury proto zahájilo správní řízení v souladu se zákonem č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. V rámci tohoto řízení předložilo žádost pana Schwartze odborné komisi, která jednomyslně potvrdila stanovisko Národní galerie v Praze a doporučila obraz prohlásit kulturní památkou, stejně jako odbor památkové péče Magistrátu hl. města Prahy. V dalším průběhu řízení a vzhledem k rozkladu, který k němu podal právní zástupce p. Schwartze, předloží Mininsterstvo kultury tuto žádost ještě hodnotitelské komisi, která není totožná s citovanou odbornou komisí. Po shromáždění všech relevantních stanovisek a posudků - Národní galerie v Praze, Magistrátu hl. města Prahy, odborné komise a hodnotitelské komise - bude možné ve věci vydat rozhodnutí.