Situace je o to pikantnější, že poslední epizody ze 174dílného seriálu byly dotočeny už před šesti lety. Takže tvůrci nového filmu Akta X: Chci uvěřit s režisérem Chrisem Carterem v čele museli resuscitovat (i za pomoci paranormálních jevů) zápletky, těžící v supermoderním světě z pudového strachu z neznáma.

Ocitli se ve stejné situaci jako Tři mušketýři po dvaceti letech nebo hospodský z novácké Hospody po deseti pivech. Už mají své nejlepší „kousky“ dávno za sebou, byť musejí znovu nahlédnout do zákoutí strašidelné „temnoty“...

Duchovny už nemá fyzičku

Jenže ani David Duchovny jako intuitivní svéráz a agent FBI Mulder není v takové fyzické formě, aby běhal za každým gangsterem. A Gillian Andersonová jako nedostupná kráska Scullyová přibrala pár krutých let navíc – byť v jejím případě jde o herecké dozrání. Občas se citově zajíká málem jako Maryl Streepová.

Ale hlavně samotný příběh nedosahuje ani průměrných dílů seriálu Akta X, třebaže film míchá krvavý thriller, uřezávání hlav s domácími úkoly z náboženského filozofování a (skoro) manželským melodramatem.

Rozložení sil dobra a zla se stereotypně opírá o schéma studené války, zloduchem je ilegální doktor-řezník Rus. A co je pro nás zajímavé, v jeho frankensteinovském díle mu asistuje česká sestřička (zaslechneme češtinu Veroniky Hadravové v malé roli) – nejspíše utíkající přes louži před naší zdravotnickou reformou?

Povedla se hudba i základní kontrast seriálu

Naopak Carter se snažil vtisknout filmu ultrarealistické ladění všedních, zrnitých obrazů. Povedla se dost hudba i základní kontrast, na němž stojí už úspěšný seriál. Výjevy tajemné hrozby a expresivně bestiální krutosti stojí proti záběrům opěvujícím moderní technologie a svět důmyslné policejní organizace.

Ale pěkně po pořádku. Na začátku zastihujeme Muldera, jak se sám schovává před FBI, zatímco ze Scullyové je doktorka, usilující i přes odpor nadřízených o záchranu malého Christiana s těžkou mozkovou chorobou.

Film odpovídá způsobem laciných duchovních pouček

V okamžiku, kdy si je vládní úřad zavolá na pomoc k vyřešení případu zmizelé agentky Moniky Bannanové, vracejí se oba k vyšetřování – byť ne dobrovolně.
Mezi nimi se jitří vzpomínky, dávná traumata jako smrt Mulderovy sestry, skepse Scullyové k paranormálním jevům či jejich milostný a neuzavřený vztah.

Navíc musí uvěřit jasnovidectví kněžského pedofila, otce Joea (Billy Connolly), který se trápí vlastními výčitkami, ale snaží se zabránit skutečně ďábelskému zločinu – chirurgické transplantaci ženského těla jednomu umírajícímu homosexuálovi. Jenže jak uvěřit v pedofila? A dnes i v boha? V jeho komplexní vyšší záměr, který nám zprostředkovává prostřednictvím tak bizarních lidských médií?

Na to všechno nám film dává svou odpověď, byť je trochu jako z laciné duchovní poučky. Člověk si musí za každou cenu věřit, říká mimo jiné to americké náboženství. Možná si postesknete, jaká je škoda, že si tvůrci s návratem na plátno odlehčeněji nepohráli, alespoň napsali vtipně Mulderovy repliky.

Automat na napětí

Pedofil, smrtelně nemocné dítě, božská kosmologie a partnerská krize čtyřicátníků bez svatebního kroužku jsou příliš těžkým kalibrem na thriller s prvky nemocničního sci-fi. Honění mimozemšťanů, potulné čarodějnice nebo zmutované žáby - to vše by zabralo více.

Snímek zůstává především „automatem na napětí“, kde stačí bez ohledu na poselství příběhu (dramatické vyvrcholení je v posledních 5 minutách odfláknuté) nasměrovat kameru do tmy a zahrát zlověstný hudební motiv. A divák se už neklidně ošívá na sedačce...

Akta X: Chci uvěřit
The X-Files: I Want to Believe, USA (2008), 105 min.
Režie: Chris Carter, Hrají: David Duchovny, Gillian Andersonová, Billy Connolly