Spisovatel Igor Štiks sleduje osudy lidí postižených válečným konfliktem

Takto začíná román, jehož hrdina si najednou uvědomí, že se narodil dvakrát. Poprvé ve Vídni během 2. světové války a pak o půlstoletí později v Sarajevu, shodou okolností rovněž postiženém válečným požárem.

S tetou Ingrid se snaží pochopit tajný spolek rakouských studentů, antifašistů, z jehož středu byl kdysi zatčen Jakob Schneider. Tomu se hrdinova matka Paula vyznává z lásky a přiznává mu i otcovství syna. „Oficiálním“ otcem se stává Heinrich Richter, voják wehrmachtu, který si po válce sáhne na život.

Kdo ale udal „skutečného“ otce? Na to může existovat jediná odpověď: Jestliže Jakob žije, mohl by to vědět sám. Richter je úplně posedlý touhou dozvědět se víc, a tak neváhá. Občanská válka v bývalé Jugoslávii ho nezastaví, naopak mu poslouží jako novinářská šance ocitnout se na místě.

„Města vpisují své dějiny do zdí, do věcí, a ne do klamné a úplatné lidské paměti. Nezapisujeme snad i my sami své životy do všech těch předmětů, do deníků, šperků, do pečlivě vysušených růží, jež nejlépe ilustrují křehkost našich vzpomínek a citů, a tak mísíme svou existenci s existencí města a s dalšími podobnými pokusy zaznamenat svůj průchod zemí?“ říká Štiksův průvodce (Richter jako vypravěč) v citlivém překladu románu Eliášovo křeslo od Dušana Karpatského.

Možná by se nám nelíbilo, co by nám mohly odhalit otevřené sklepy, zrezivělé trezory nebo náprsní kapsy dědových obleků, myslí si v okamžiku, kdy se svou sarajevskou přítelkyní Almou procházejí burzou a vidí staré hodinky, pod jejichž víčkem německy stojí: „Milý Rudi, s každou vteřinou se válka blíží ke svému konci a my jeden ke druhému. Tvoje Teresa, Praha 1914.“

A gejzír nápadů vyvolává v budoucích milencích, Richardovi a Almě, varianty dalších osudů onoho Rudiho a Teresy z dávné první války. Tu druhou si nesou jejich otcové a matky ve vlastní paměti. Oni jsou svědky té další, která podobně ovlivňuje, ba přímo ničí osudy vrstevníků. Nakonec i pravda zabíjí.

Inspirován tragédiemi starého Řecka postupuje Štiks dál a dál, až postaví Richarda Richtera Schneidera před dveře s nápisem: Šnajder. Hrdina se ocitne tváří v tvář biologickému otci. A uvědomí si nevratnost tragédie, v níž mu byla přidělena role.

Autor volí četné odbočky, které děj obohacují.

Vyvolává další příběh přátel, milenců z doby konfliktu komunistického Informbyra s „titovskou“ Jugoslávií. Tehdy se vyměňují role dvou známých, z pána je kmán a z nevýznamné osoby nelítostný vyšetřovatel, který si však pohledem na vlastní činy uvědomuje, že se stal součástí krutého systému.

V pozadí Štiksových příběhů je otázka životních hodnot, také důvodů ke zradě a cena, která se za to platí i po půlstoletí.

Je zřejmé, že v edici Moderní světová próza nakladatelství Mladá fronta se k nám dostávají v českých překladech nejlepší současní zahraniční autoři. To si zasluhuje uznání.

Igor Štiks: Eliášovo křeslo Z charvátštiny přeložil Dušan Karpatský, doslov Zdravko Zima, Mladá fronta, 280 stran, 299 Kč.