Námět ke komedii, v níž městem bloudí po léta odloučené dvojice identických bratrů – Antifolů a jejich sluhů Dromiů – si Shakespeare vypůjčil od Plauta, ale text přitvrdil hrozbou smrti i tématem existenciální nejistoty, aniž tím hra ztratila na komediálnosti.

Režisér Rajmont vsadil děj do fantaskního světa, kde postavy oblékají jak bílá saka a černé brýle mafiánů, tak i barvitě orientální módní kreace. Před dvěma trojbokými otočnými zdmi, jež ladí s prostorem nádvoří a svou totožností posilují téma záměny, žije rušná ulice multietnického města, kde se míjejí křesťané, muslimové i židé a nad nímž se vznáší symbolická oprátka jako hrozba smrti.

Rajmont však na temné stránky hry nijak netlačí, vytváří rozpohybovanou „akční“ komedii, v níž téma záměny osob a z nich plynoucích nedorozumění graduje do absurdně groteskního balábile.

Dobrým nápadem je obsazení dvojčat jedním hercem

Dobrým nápadem je obsazení dvojčat jedním hercem. Martin Pechlát ostře odlišuje obrýleného intelektuálního turistu od poživačně rozevlátého orientálce, Dromiové Filipa Rajmonta se liší životní zkušeností i sociální úrovní, ale jejich služební postavení je nakonec velmi přibližuje. Oba herci podávají ve zdvojených rolích obdivuhodný výkon.

Za éterickou ženskostí Adriany Lucie Trmíkové se skrývá razantní jižanská xantypa, Luciana Kateřiny Holánové si s ní co do energie nezadá, jen je rafinovanější. Půvabnou figuru vytvořila Marie Spurná z Abatyše – trochu hare kršna, trochu reklama na pobyt na Bali vstupuje jako deus ex machina do závěru hry, kde je divákova zvědavost, jak režisér vyřeší přítomnost obou sourozeneckých dvojic na jevišti, napínána trochu zbytečně na skřipec – zvláště když řešení z divadelního hlediska opravdu nijak zvlášť nepřekvapí.

Komedie omylů je příjemnou letní podívanou s lehkým apelem na téma krize identity v dnešním multietnickém a korupcí prostoupeném světě. Na nádvoří Lichtenštejnského paláce se bude hrát do 24. 7., od 16. 8. se opět objeví na Pražském hradě.