Jak byste tenhle film zařadil? Vypadá jako pohled do zákulisí zanedbané duše zabijáka?

Můžete si myslet, že jde o polar, o thriller, ale zároveň tenhle film všechno přesahuje. Naopak uvnitř najdete drama. Zároveň jde o reflexi žánru, o reflexi postav zabijáků, jaké známe z historie kinematografie.

Příběh se zaplétá v okamžiku, kde Léo zjistí, že mu jde váš Kopas po krku. Velmi brzy pochopí, že nemá šanci, nakonec na životě, ani na svém rozpadajícím se manželství tolik nelpí. Pokusí se s vaší postavou usmlouvat odklad vraždy...

Kopas je trochu zvláštní, je mladý, zabijí pro peníze, velmi jednoduše uvažuje. Neumí ani žít s druhými, ocitl se mimo společnost, ve zcela absurdním světě. Naprosto ztratil ponětí o tom, co to znamená někoho odkráglovat, bere to velmi mechanicky. A najednou potkává ženu, kterou pro něj tajně najal Léo... Možná dokonce na okamžik podlehne svým sympatiím. Jenže brzy pochopí i to, že se sám stal obětí manipulace – dokonce v okamžiku, kdy by málem uvěřil, že může zpátky žít ve skutečném světě.

Poznal jste lidi z takového prostředí?

Je pravda, že kolem filmu občas narazíte na lidi s pestrou minulostí, bývalé kriminálníky. Je zajímavé s takovými lidmi mluvit, každého to fascinuje. Nicméně jde stále jenom o film. Nerad bych se považoval za kamaráda kriminálníka.

Hodně se mluví o tom, jak rádi režiséři točí s krásnými herečkami a jak jim často vnucují svou vlastní mužskou představu o ženách. Vy jste naopak hrál ve filmech mnoha režisérek, Catherine Breillat, Claire Dennis? Jaké to je, když vás žena režíruje?

Je to každopádně jiné. Zajímavé. Zvláštní (smích). Domnívám se, že si mnoho chlapů může připadat zranitelně. Avšak filmování je v přeneseném smyslu slova skutečně akt milování, které se děje prostřednictvím kamery.

Hrajete radši v realistických, skoro intimistických filmech, jako byl Vysněný život andělů, nebo v burleskách typu Excesu?

Rád si udržuji širší repertoár, ale líbí se mi, když jde o nadsázku. Dostanete mnohem větší možnost si něco zahrát.