Chytilová: Nikdy jsem pořádně neposlouchala, ani policajty

„Ano, má to být projekt o celém životě Boženy Němcové,“ odpověděla režisérka na dotaz ohledně plánovaného natáčení. „Připravovala jsem ho od roku 1973, ale dlouho ho nebylo možné realizovat. Minulá doba byla prudérní a nesnesla, abychom se dotkli milostného života Boženy Němcové. Dnešní doba má zase problémy s financováním,“ doplnila.

Čtenáře také zajímalo, zda někdy chtěla Věra Chytilová stát na opačné straně kamery, tedy jestli nechtěla někdy hrát. „Kdysi mě k tomu ponoukal režisér Krejčík a možná, že bych měla i herecký talent, protože jsem byla schopná hercům předehrávat bez ostychu. Ale mám řečovou vadu a myslím si, že herectví je řehole, kde musíte poslouchat a nemůžete realizovat vlastní nápady. Myslím si, že by mě to plně neuspokojilo, i kdybych se jako herečka prosadila. Myslím si, že herci jsou částečným vazaly. Jsem pro svobodu. Asi by mě těžko svázali, nikdy jsem pořádně neposlouchala, ani policajty,“ vysvětlila.

Režisérka se také vyjadřovala k současné grantové politice podpory kultury. Podle ní je největší hřích současné doby právě nepodporování kultury. „Protože jedině duchem živ je člověk, podle mě. Nemůžeme se jenom bavit, musíme přemýšlet, proč tu jsme, co tady děláme. Musíme se vzájemně dorozumět a nejen odvádět pozornost a myslet si, že vlastně o nic nejde,“ odpověděla.

Věry Chytilová po studiích na filmové fakultě debutovala dokumentem Pytel blech, poté natočila kromě dokumentů mnoho celovečerních filmů. Čtenáři Novinek se jí také zeptali, proč se rozhodla stát režisérkou.

„Musím říci, že jsem dost dlouho hledala, v čem bych mohla být platná. Nejsem technický talent, i když by to film možná mnohdy vyžadoval. Byla jsem vždycky velká čtenářka. Zajímalo mě výtvarné umění, a když jsem přišla do styku na Barrandově díky Císařovu pekaři s filmováním, tak jsem pochopila, že to je práce, která by mě uspokojila ve všech směrech,“ vysvětlila.